Jedním z nejdiskutovanějších témat nového Zákona o odpadech byl a je termín zákazu skládkování využitelných odpadů. Spolu s poslankyní Pekarovou-Adamovou jsme se snažili do zákona pomocí pozměňovacích návrhů prosadit původně plánovaný termín, tedy rok 2024, nebo alespoň kompromisní rok 2027. Ani jeden z těchto návrhů však v Poslanecké sněmovně neprošel a v zákoně, který nyní míří do Senátu, je rok 2030.
Potřeba co nejdřívějšího konce skládkování vychází zejména z toho, že úniky methanu ze skládek přispívají ke klimatickým změnám, a kvůli nedostatečnému zabezpečení mají skládky často další negativní vlivy na životní prostředí (průsaky, požáry). Kromě toho je však skutečnost, že ČR skládkuje neupravený komunální odpad, obsahující recyklovatelné a biologicky rozložitelné odpady, v rozporu s evropskou skládkovou směrnicí.
Odpadový expert hnutí DUHA, pan Ivo Kropáček, se přímo na Evropskou Komisi obrátil s dotazem, zda posun termínu zákazu skládkování není v rozporu s unijními předpisy. Nyní dorazila odpověď1, kde Paul Speight z Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise mimo jiné upozorňuje na to, že od roku 2018 stále probíhá horizontální šetření pro 11 členských států včetně Česka, které se zabývá uplatňováním čl. 1 odst. 1 a čl. 6 písm. a) směrnice o skládkách odpadů a článků 4, 13 a čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/98/ES (rámcová směrnice o odpadech).
Speight v dopise upozorňuje na pravděpodobně špatné pochopení skládkové směrnice ze strany MŽP, neboť možnost tříděného sběru u zdroje nestačí, pokud se na skládku i přesto dostávají recyklovatelné a rozložitelné odpady:
“Rád bych zdůraznil, že skutečnost, že v dané zemi existuje možnost tříděného sběru, nevylučuje povinnost zpracovávat odpady ukládané na skládky. Směsné odpady jsou v Česku nadále ukládány na skládky, takže tyto odpady musí být před uložením zpracovány extrakcí recyklovatelných odpadů a stabilizací biologicky rozložitelných odpadů, jak to požaduje čl. 6 písm. a) směrnice o skládkách odpadů, který byl vyložen v rozsudku Soudního dvora ve věci C-323/13 (Malagrotta). Tato povinnost by se stala bezpředmětnou, pouze pokud by tříděný sběr v dané zemi probíhal tak, že se recyklovatelné a biologicky rozložitelné odpady na skládky vůbec nedostanou.”
Toto je dle mého názoru jen dalším podnětem pro to, aby byl termín zákazu skládkování ještě přehodnocen. Nyní mají tuto možnost senátoři a já doufám, že se o termínu skládkování bude v Senátu jednat. Ukládání recyklovatelných a rozložitelných odpadů na skládky není v souladu s přechodem na oběhový způsob hospodářství a musíme ho ukončit co nejdříve.
Nejvýraznější argument pro odsun na rok 2030 je nepřipravenost dotčených subjektů. Zde bych rád upozornil na dopis, který jsem dostal od pana Cyrila Klepka, zakladatele digitálního odpadového tržiště, který upozorňuje na výzvu “Zero Landfill Commitment 2024”, kde se firmy jako např. IKEA ČR a Kofola, ale i třeba městem vlastněná firma EKO servis Zábřeh, která mimo jiné sváží odpad, zavazují k tomu, že v rámci svého provozu skoncují se skládkováním odpadů již v původním termínu, tedy do roku 2024, a budou veškeré použitelné materiály využívat naplno. Věřím, že tuto snahu budou mít i další firmy a obce, a že v ČR je reálné ukončit skládkování využitelných odpadů dříve než v roce 2030.
Dopis – Odpověď EK : ke stažení
František Elfmark, člen vžp