Názory Pirátů
Téma odpadové legislativy je pro nás velmi důležité, protože se v důsledku dotýká a bude dotýkat života každého z nás. Věnuji se mu šest let a rozhodně je stále co zlepšovat. Proto jsme vytvořili i tento web, abychom zde nastínili to, v jakém stádiu se odpadová legislativa nachází. Měli bychom být aktuálně schopni odpovědět si na několik zásadních otázek, které jsou zde prezentované. Jedná se o oblastí zálohování PET lahví, zavádění spaloven a redukce skládkování, rozšíření kolektivních systému v České republice apod. Odpadová legislativa je nicméně silně regulována na úrovni EU formou implementací směrnic, kterou ČR přejímá. Web by měl posloužit tomu, aby se i široká veřejnost s plánovanými novinkami seznámila a sdělila nám k této problematice svůj názor.
Jste pro zavedení zálohování PET lahví? A proč? Co tomu případně brání?
Ne. Současný systém považuji za životaschopný. Ten navíc řeší všechny recyklovatelné odpady, nikoli jen PETky. Mít na každý konkrétní výrobek zvláštní systém sběru mi nepřijde efektivní. Myslím, že jsme si celkem zvykli PETky sešlapávat a nosit do nejbližšího kontejneru. Nedovedu si představit, že bychom měli někde v domácnosti skladovat nesešlápnuté a pak je vozit zpátky do obchodu. Na to ani není v domácnosti tolik místa. Obávám se, že lidi by tedy začali jen separovat PETky a na ostatní tříděný odpad by se vykašlali. Šlo by pak všechno znovu do směsného, což by byl skvělý argument pro výstavbu spaloven, ale to je přesně opačná cesta, než jakou bychom se měli vydat, tedy MATERIÁLOVÁ RECYKLACE ODPADU. Nevěřím ani tomu, že by pak někdo vysbíral PETky pohozené někde v přírodě. Ty navíc budou pravděpodobně tak špinavé a deformované, že je ten systém nepřijme. Jedinou výhodu spatřuji v tom, že by všechny nápoje v PET byly o tři koruny dražší a tak by se možná méně kupovaly.
Měly by být do sféry oběhového hospodářství zařazeny další kolektivní systémy? Jak vnímáte současný stav?
Myslím, že daleko efektivnější by bylo posílit a podpořit současný systém odděleného sběru. V podstatě poslední položkou, kterou je potřeba ze směsného komunálního odpadu dostat, jsou bio-odpady, a v této fázi se nacházíme teď.
Měli bychom se snažit o důkladnou recyklaci a skládkování dle EU, nebo podpořit výstavbu spaloven?
Jednoznačně důsledná materiálová recyklace a tedy směřování k oběhovému hospodářství.
Jaké kroky jsou podle vás nutné k tomu, aby odpad vůbec nevznikal, případně ho vznikalo jen minimum?
Motivace spotřebitelů i výrobců – především ekodesign, od státu pak možné poplatky za nadbytečné obaly. Jedině ekonomické faktory mohou pomoci. Zkrátka např., aby balené ovoce a zelenina bylo zatíženo poplatkem na rozdíl od nebaleného. V podstatě daň za obaly. A potom nárok na opravitelnost výrobků.
Jak vnímáte iniciativu Zero Waste a jakým způsobem ji podle vás mohou podpořit politici, neziskové organizace, firmy a jednotlivci?
Pěkná myšlenka, která však bude těžko prosaditelná. Pomoci by mohly právě obalové poplatky, od kterých by pak Zero Waste výrobky a obchody byly osvobozeny a jejich výrobky by tak mohly být levnější oproti konkurenci. Musí se však zajistit, aby ta bezobalovost byla v celém řetězci, nikoli, že do obchodu přijde např. čočka v půlkilových sáčcích, tam se rozbalí a vysype volně na pult, ze kterého pak bezobalově putuje dál. Vratné a znovupoužitelné obaly musí být v celém dodavatelském řetězci.
Jste pro zavedení zálohování PET lahví? A proč? Co tomu případně brání?
Ano jsem pro. Dokonce pro celkové rozšiřování systémů zpětného odběru výrobků ne jen u PET, to je špicí pomyslného ledovce. Systémy zpětného odběru zajišťují vyšší míru využití materiálů po ukončení doby životnosti výrobku. Motivují výrobce a producenty i k jisté cestě využití ekodesignu v návrhu výrobku i užitých materiálů a to tak, aby se usnadnilo další možné využití. Stávající systém zpracování a využití plastových odpadů, a to včetně včetně již fungujících kapacit, není překážkou, jak se nám někdo snaží namluvit. Naopak jejich zapojení do nového systému dává dopředu jisté stabilní možnosti dalšího zpracování, uplatnění svozových kapacit atd. Celkově ale podobnému systému a jeho zavedení brání zkostnatělá legislativa, absence prostoru pro podporu využití výrobků z recyklátu, tlak na vyšší míru energetického využití odpadů a podobně. Stát musí vytvořit prostor pro odbyt takových výrobků, kde se ve vyšší míře používají jiné než primární suroviny. Třeba stavba dálnic, silnic, obchvatů apod. Tam mohou podobné výrobky snadno najít masivní uplatnění a o výhodách jejich užití se ale ani nemluví.
Měly by být do sféry oběhového hospodářství zařazeny další kolektivní systémy? Jak vnímáte současný stav?
Ano, v ČR využíváme z podobných možností jen zlomek. Rozšíření kolektivních systémů v důsledku vede k zefektivnění OH jako celku a je to i jistým puncem řádného přístupu skrze zvýšení odpovědnosti výrobců. Zavedení takovýchto opatření také s sebou nese řešení i v rámci zahraničních odpadů, které na naše území vstupují ve formě výrobků, jejich následnou likvidaci a náklady po ukončení životního cyklu (ty aktuálně zůstávají u nás).
Měli bychom se snažit o důkladnou recyklaci a skládkování dle EU, nebo podpořit výstavbu spaloven?
Měli bychom jít cestou odpadové evoluce a snažit se ponaučit z historie včetně chyb, kterými si prošli země s dnes dobrými výsledky OH. Nesnažit se opakovat eskapády s masovým energetickým využíváním odpadů, se spoluspalováním odpadů ve formě TAP a podobně. Nestavět si zlaté šibenice z dlouhodobých závazků produkce a krmení energetických zařízení cennými materiálovými složkami v odpadech. Citlivý přístup naopak staví na snižování té hromady odpadů postupnými kroky a následné opatrné nastavení kapacit pro využití toho zbytku na úrovni recyklovatelného dna. Řekněme si to na rovinu. Tlak je neúměrný a způsobený přijetím účelově stavěné legislativy zákazu skládkování stavěné na výhřevnosti – namísto množství biologických rozlžitelných materiálů v SKO do 10 %, jak požaduje EU. Situace v ČR není soubojem vizí nebo technologií, ale od počátku do dnešního dne jen přehlídkou boje osobních zájmů, super kšeftů a zaručených tantiémů. Rozumná řešení se vytrácí a produkují se jen politická rozhodnutí. Čili měli bychom se snažit o maximální omezování produkce odpadů a důkladnou recyklaci a kšefty skládkařů a spalovnářů by měly jít už docela bokem. Konec ohýbání legislativního rámce, to nás může zachránit.
Jaké kroky jsou podle vás nutné k tomu, aby odpad vůbec nevznikal, případně ho vznikalo jen minimum?
Opět jistá dávka evoluce. Cesta vede skrze producenty a samozřejmě důležitým faktorem jsou i lidé samotní. Zavedení prvků pozitivní motivace v celé škále aktérů, modifikací je zde k dispozici spousta. V tomto celém, pro vytvoření prostoru pro takovou realizaci celospolečenské spolupráce a zvýšení odpovědnosti, hraje obří roli stát. A nemusí to být přímé invence v podobě dotací, ale i jiné mechanizmy. Celé by se to dalo nazvat podporou dobré praxe. Bohužel i v tomto pojmu v jeho naplňování máme zřejmý problém, stejně jako s definicí zbytkový odpad.
Jak vnímáte iniciativu Zero Waste a jakým způsobem ji podle vás mohou podpořit politici, neziskové organizace, firmy a jednotlivci?
Výborný počin a krásná vize – jako cestu vidím nejprve kroky a jasně definovatelné vstupy i výstupy u firem. U občanů je cesta ještě o málo složitější, ale dosažitelná. Politici musí v rámci své práce a zákonodárné činnosti vytvářet dobré podmínky pro podporu správné praxe, stejně tak mohou být sami proaktivními stakeholdery v tomto odvětví třebas na poli poslanecké sněmovny. Neziskové organizace mohou pomoci v komunikaci s veřejností, přenášení zkušeností a rozvíjení komunitního rozměru v řešení problematiky. Jednotlivec jednoduše vlastním zapojením od malých kroků po velké věci. Je třeba na takové výzvy pohlížet jako na příležitost rozvoje společnosti s velkou měrou osobní zodpovědnosti jedince. Tento předpoklad bohužel ale koncept podráží, málo kdo touží být odpovědnějším k sobě a už vůbec málo kdy ke svému okolí.