Současná pandemie již ovlivnila naše životy v mnoha různých oblastech. Je jí zasažen průmysl, výroba i služby. V tomto článku se zaměříme na to, jakým způsobem může Koronavirus ovlivnit recyklaci plastů. Ještě před příchodem pandemie trh s plasty začala ovlivňovat klesající cena ropy v důsledku cenové války mezi Ruskem a Saúdskou Arábií. Cena tzv. panenského plastu, tedy plastu přímo vyrobeného z ropy, díky tomu klesla (a stále klesá), zatímco cenu recyklovaného plastu toto neovlivňuje. Příchod pandemie se situací zamíchal ještě víc. Změnil totiž chování zákazníků, logistiku i náhled na důležitost samotné recyklace.
Nákupní návyky
V souvislosti jednak se strachem z nákazy a jednak s opatřeními, zaváděnými kvůli zpomalení jejího šíření, se mění návyky koncových zákazníků. Dobře to je vidět na příkladu nejvíce recyklovaného plastu, tedy R-PETU, jehož zdrojem jsou zejména nápojové lahve. Lidé si začali dělat zásoby, tudíž poptávka po balených nápojích vzrostla oproti běžnému stavu v zimních měsících. Nakoupené lahve se však již nevracejí do oběhu v takové míře, jako je tomu normálně. Lidé kupí zásoby doma, omezují vycházení. Např. v Německu, kde na plastové lahve funguje zálohový systém (lidé je vracejí v obchodech), již nyní potvrzují, že počet vrácených lahví se snížil. Lidé nakažení Koronavirem i lidé, kteří mají na nákazu vážné podezření, by navíc vůbec neměli třídit odpad, aby nedošlo k ohrožení pracovníků, kteří s odpadem nakládají. Z těchto důvodu se PET nyní vrací do oběhu v menší míře než obvykle a nastává nedostatek R-PET.
Jaký bude další vývoj nákupního chování a zacházení s odpadem lze jen těžko předpokládat. Pokud budou přetrvávat vysoké riziko nákazy, omezení volného pohybu a shromažďování, je pravděpodobné, že v letní sezoně (která je po balené nápoje tou nejsilnější) dojde k poklesu poptávky po balených nápojích v důsledku nekonání se hromadných akcí a nízkého prodeje v turistických destinacích. Lidé se budou více zdržovat doma, někteří budou možná i z ekonomických důvodů pít více vody z kohoutku na úkor balených nápojů.
Podobný vývoj, tedy pokles množství materiálu, vraceného do oběhu, je předpokládán i u dalších materiálů, jako je R-PE a R-PP.
Jelikož ve zpracovatelském sektoru se snížení množství materiálu odevzdaného k recyklaci projevuje s časovým zpožděním, předpokládá se, že nedostatek recyklátu se plně projeví až v řádů týdnů nebo měsíců.
Poptávka po recyklátu
Poptávka po samotném recyklátu se v souvislosti s Koronavirem také mění. Např. R-PO se hojně používá v automobilovém a konstrukčním průmyslu. Ten však v současnosti snižuje výrobu, některé automobilky dokonce dočasně výrobu úplně přerušily. Na druhou stranu však kvůli zvýšeným hygienickým opatřením roste poptávka po materiálu na výrobu obalů, zejména obalů potravin.
V době krize je však bohužel ochrana životního prostředí poněkud upozaděna. Pro výrobce je důležitá zejména stabilita v přísunu materiálu a jeho ceny, poptávka koncových zákazníků po mnoha produktech se mění. Proto lze předpokládat, že někteří výrobci přejdou na panenský plast (kvalitního recyklátu použitelného např. v potravinářství je nedostatek, který se z výše uvedených důvodů bude spíše prohlubovat a jeho cena je často vyšší než cena panenského plastu).
Logistika
Některé státy uzavřely hranice pro pohyb osob, pohyb zboží je zpomalen kvůli hraničním kontrolám. Tím se přeprava zboží stává problematickou, hrozí i nedostatek pracovních sil kvůli odlivu zahraničních pracovníků.
Dlouhodobé dopady
Na recyklaci jako takovou může mít současná situace dopad i v budoucnu. Kromě možného nedostatku recyklátu na trhu, může mít nedostatek pracovních sil i nedostatek materiálu ke zpracování fatální dopad na menší zpracovatele plastů, dotřiďovací linky apod.
To, co nás znepokojuje asi nejvíce, je odklon od ochrany životního prostředí jako takové. Už po globální ekonomické krizi v roce 2008 byly několik následujících let investovány prostředky především do povzbuzení ekonomiky na úkor životního prostředí. A nyní se dá předpokládat, že podobná situace nastane znovu. Již teď se ozývají některé hlasy, které požadují přesměrování peněz určených na zlepšení stavu životního prostředí (např. prostředky investované v rámci Evropské zelené dohody) do jiných sektorů. Pokud chceme splnit recyklační cíle, které jsme si vytyčili, je potřeba investic do nových technologií a metod, zvyšování kapacit třídíren atd. Tyto investice jsou však nyní ohroženy. A problém není v tom, zda si odkrtneme nějaký cíl jako splněný. Problém je, jaké důsledky může mít, pokud to neuděláme.