Budeme mít silnice postavené na toxické strusce? Podle Arniky to reálně hrozí, podle MŽP je to nesmysl

od Jana Míšková | Bře 30, 2021 | Média, Novinky

EKOLIST 30.3.21

Ministerstvo životního prostředí připravuje vyhlášku o podrobnostech nakládání s odpady, která mimo jiné stanovuje podmínky pro využití zbytkového materiálu ze spaloven ve stavebnictví. Podle organizace Arnika to znamená, že pro stavbu silnic se bude moci využívat struska s vyšším obsahem toxických látek. Ta navíc nebude podléhat testům ekotoxicity, tj. hodnocení nebezpečí pro životní prostředí a živočichy. Ministerstvo ale zdůrazňuje, že cílem je využívat existující materiál a snížit množství odpadu. Vyhláška umožní, aby odpad po spalování zůstal v oběhu. Proces úpravy strusky pro stavebnictví navíc umožní získat z ní železné i neželezné kovy, které budou dále recyklovány.

Základním problémem využití zbytků po spalování je, že v popelu a strusce ze spaloven odpadů se kumulují toxické látky. Podle Arniky se jedná především o chloridy, fluoridy, sírany, těžké kovy a mnoho dalších.

„Celý problém je daleko větší, než se zdá. Spalováním odpadů s obsahem bromovaných zpomalovačů hoření vznikají extrémně toxické bromované dioxiny, jejichž koncentrace se v popelu a strusce ze spaloven vůbec nesledují,“ popisuje Sarah Ožanová z Arniky. Nebezpečným látkám, které ohrožují vše živé, bychom podle ní měli v úniku do životního prostředí bránit. „Zmiňovaná vyhláška jim naopak do životního prostředí cestu otevírá,“ myslí si Ožanová.

Ministerstvo životního prostředí se však ohrazuje proti tvrzení, že by látky ve strusce byly nebezpečné pro životní prostředí. „Všechny čtyři ZEVO (pozn. red.: zařízení na energetické využití odpadu, lidově spalovny odpadů) v ČR mají platné osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností, v rámci kterého je pravidelně sledována i ekotoxicita. Struska ze ZEVO není ekotoxická, takže se jedná o lživé tvrzení ze strany Arniky,“ uvádí MŽP v odpovědi Ekolistu.

„Pokud by struska měla ekotoxický charakter, tak musí být klasifikována jako nebezpečný odpad a není možné jí využít. Testy ekotoxicity se dělají pravidelně podle podmínek platného osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností,“ reagoval v odpovědi Ondřej Charvát z tiskového oddělení MŽP.

Chystaná vyhláška se zabývá požadavky na zařízení určená pro nakládání s odpady a jejich provoz, podrobnostmi pro využívání odpadů k zasypávání, ale i podrobnostmi nakládání s kaly, a dalšími požadavky na nakládání s odpady. Včetně stanovení limitních hodnot pro další využití strusky ze spaloven. Z pohledu Arniky jsou problematické právě tyto hodnoty.

„Vyhláška nově snižuje limity pro výluh nebezpečných látek a ve velkém usnadní využívání toxičtějšího materiálu, který tak může například otrávit spodní vody. Jenom z pražské spalovny odpadů by šlo asi o 70 tisíc tun a desetitisíce tun z ostatních spaloven ročně,“ uvádí Arnika, která se problematikou toxických látek v prostředí dlouhodobě zabývá.

„V současné době veškerá struska z energetického využití odpadů končí na skládkách, ať už přímo nebo jako materiál pro technické zabezpečení skládky,“ komentuje spor Michal Šyc z Ústavu chemických procesů Akademie věd. Jeho pracoviště spolu se společností Danish Waste Solutions připravilo sérii studií, na základě kterých byl paragraf zabývající se využitím strusky do legislativy navržen.

Pro využití strusky ze spalování odpadů se mají se strusky oddělit železné a neželezné kovy. „Uvedení tohoto konceptu v praxi představuje investice pro provozovatele ZEVO na úrovni až stovek milionů Kč. Na druhou stranu je to spojené s nezanedbatelnými ekonomickými benefity z prodeje získaných kovů a také úsporou primárních surovin a recyklací kovů ze strusky,“ uvádí Michal Šyc.

„Dle dostupných znalostí je současný potenciál neželezných kovů ve strusce v ČR až 3 500 tun, z čehož je většina hliník. Jelikož primární produkce hliníku je energeticky velmi náročný proces, představuje zpětné využití výše uvedeného množství roční úspory CO2 více než 30 tisíc tun,“ vysvětluje Šyc.

Až po oddělení kovů má být struska využita ve stavebním průmyslu. Michal Šyc uvádí, že to může vést k úspoře cca 150 tisíc tun primárních materiálů pro stavební průmysl. Podle něj nová legislativa naopak nastaví jasně definované bezpečné podmínky pro využití strusky.

Tu bude možné použít jako podkladovou vrstvu pozemních komunikací, ovšem až po nutné předúpravě. Dalšími podmínkami použití bude určitá vzdálenost od zdroje pitné vody, nepropustný povrch a podobně. Strusku nebude podle Šyce možné využít na náspy či zásypy.

Přípustné limity

Ministerstvo vysvětluje snížení limitů na škodlivé látky tím, že limitní hodnoty na jejich výluh jsou nastaveny právě s ohledem na striktně omezený způsob použití. Ten podle MŽP výrazně snižuje průnik vody do strusky ve vrstvě, ve které bude využita. Možnost úniku škodlivin do okolního prostředí má tedy být malá.

„Při tomto způsobu využívání nedochází dlouhodobě v jiných členských státech k problémům s ohrožením životního prostředí nebo lidského zdraví, proto mohla být s ohledem na princip oběhového hospodářství tato koncepce převzata do návrhu vyhlášky a adaptována na české podmínky,“ uvádí Ondřej Charvát.

Arnika ale vnímá situaci jinak. „Přístup Ministerstva životního prostředí považujeme za hazard se životním prostředím a přírodou. Ministerstvu zjevně jde o to, aby nové spalovny pálily odpady na plné obrátky a chrlily stavební materiál, který se dá zpeněžit,“ říká k návrhu Jindřich Petrlík z Arniky.

Ministerstvo navíc uvádí, že většina toxických látek se nevyskytuje ve strusce, ale v popílku, který ze spalování vzniká. „Tisková zpráva Arniky směšuje dohromady strusku (škváru – hrubý podíl po spalování) a popílek (jemný podíl ze spalování). Vyhláška ale připouští pouze využití strusky. Ovšem většina škodlivin se nachází v popílku,“ reaguje za ministerstvo Ondřej Charvát.

Jindřich Petrlík z Arniky s tím nesouhlasí. „To, že se většina škodlivin nachází v popílku, platilo dříve a pro některé škodliviny. V současnosti je to už trochu jinak,“ říká Petrlík. Jednak kvůli vývoji ve složení odpadu, jednak se více škodlivých látek v různých studiích měří.“ Ve strusce je podle Petrlíka například daleko více zinku, který sice neškodí lidem, ale pro vodní organismy je toxický.

„Ve strusce a popelu zůstává také vysoké množství arsenu, olova či niklu, tedy toxických těžkých kovů. Ale hlavně kvůli rostoucímu množství odpadů, obsahujících bromované zpomalovače hoření, je v popelu a strusce značné množství bromovaných dioxinů a bromovaných zpomalovačů hoření,“ uvádí Jindřich Petrlík s odkazem na studie, ze kterých své informace čerpá.

„Celý koncept včetně limitů a podmínek využití je nastaven tak, aby nedocházelo k ohrožení životního prostředí, tak jako v řadě dalších vyspělých zemí v Evropě,“ ubezpečuje Michal Šyc z Akademie věd.

Arnika nesouhlasí s MŽP ani v tom, zda budou dobře dohledatelná místa použití rizikového stavebního materiálu. Ministerstvo uvádí, že „využití strusky bude možné výhradně v zařízení určeném k nakládání s odpady povoleném krajským úřadem. Každé takové zařízení je uvedeno ve veřejně přístupném registru zařízení na stránkách MŽP, kde je také možné dohledat jakékoliv zařízení podle druhu odpadu, se kterým je v něm nakládáno. To se týká rovněž této strusky, která je samostatným druhem odpadu. Žádný speciální registr není potřeba, struska se bude aplikovat pouze na schválených zařízeních a bude se dát dohledat, kdo ten odpad použil“.

Ve vyhlášce se ale v § 7 Podmínky využití strusky ze spalování ostatních odpadů k zasypávání píše: Struska ze spalování ostatního odpadu zahrnutá pod katalogové číslo 19 01 12 může být použita k zasypávání, pokud bude použita ke stavebním účelům uvedeným v tabulce v bodě 3 v příloze č. 6 k této vyhlášce za podmínek uvedených v této tabulce.

A tam se uvádí: Pozemní komunikace, parkoviště a obslužné prostory v průmyslových zónách a Základy a podlahy konstrukce průmyslových a skladových budov.

„Ani jedno z těchto míst neodpovídá definici, že ‚využití strusky bude možné výhradně v zařízení určeném k nakládání s odpady povoleném krajským úřadem‘,“ reaguje Jindřich Petrlík. „Buď ministerstvo nechápe, že chceme evidenci míst, kde se struska použila pro stavbu pozemních komunikací a v základech budov, anebo to chápat nechce,“ dodává a pokračuje: „Pokud mají přehled, kde končí struska a popel, ať nám sdělí, kde za posledních pět let skončila směs popele, strusky a popílku ze spalovny v Liberci. Ministerstvo nemá ani přehled o tom, kde onen toxičtější popílek ze spaloven končí.“

Připravovaná vyhláška je nyní ve fázi vypořádávání připomínek meziresortního připomínkového řízení. „V návaznosti na toto projednávání budou, počítáme, provedeny její úpravy – budou doplněny další požadavky na sledování některých parametrů obsahu škodlivin v sušině a požadavek na stanovování ekotoxicity (což se týká i vámi zmíněných dioxinů),“ uvádí Ondřej Charvát. „Sdružení Arnika k vyhlášce žádné připomínky nezaslalo, ani nevyužilo možnosti aktivně ovlivnit podobu navržených parametrů,“ dodává v odpovědi MŽP.

„Vyhlášku jsme nepřipomínkovali, protože jsme nebyli zahrnuti do subjektu obeslaných k připomínkování. Dostali jsme se k ní prostřednictvím jiných subjektů a z komunikace o odpadech. Rádi tak ještě teď učiníme, uvidíme, jaká bude reakce ministerstva,“ zní z Arniky.

V celé problematice hraje roli i to, že ministerstvo životního prostředí vnímá zařízení na energetické využití odpadu, kde se odpady spalují a energie se využívá například k vytápění, za součást oběhového hospodářství a do budoucna počítá s jejich větším využitím. S tím, že ZEVO jsou součástí tzv. cirkulární ekonomiky, však nesouhlasí neziskové organizace, například Hnutí DUHA.

Zdroj: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/budeme-mit-silnice-postavene-na-toxicke-strusce-podle-arniky-to-realne-hrozi-podle-mzp-je-to-nesmysl

Jan Maršák: Konspirační teorie dvojí data o odpadech skutečně nevyřeší

od Jana Míšková | Bře 9, 2021 | Média, Novinky

Na serveru Ekolist dnes vyšlo vyjádření Jana Maršáka (MŽP) k postupu řešení tzv. dvojích dat o odpadech. Konkrétně článek reagoval na články Jiřího Hrbka, zpochybňující postup ČSÚ a MŽP v této věci. Tématu dvojích dat se věnuji již dlouhou dobu, interpeloval jsem v této věci ministra Brabce, požadoval jsem také poskytování informací Výboru pro životní prostředí. Tématu jsme se věnovali i v rámci Semináře oběhového hospdářství III, avšak zasloužilo by si více prostoru, a možnost živé diskuze mezi příznivci a odpůrci současného řešení. Takovou příležitostí věřím že bude kulatý stůl, avizovaný MŽP, který se bude celý věnovat pouze tomuto tématu.

Zmiňovaný článek:

„Emeritní ředitel odboru statistiky zemědělství a životního prostředí ČSÚ“ Ing. Jiří Hrbek publikoval na Ekolistu další ze svých článků, který se věnuje tématu dat o odpadech. V tomto článku se zaměřuje na jeho výklad zásadního posunu, kterého se podařilo na přelomu roku 2020 a 2021 dosáhnout a přiblížit se tak řešení problému, který byl v posledních letech jedním z hlavních témat odpadového hospodářství České republiky. Jedná se o dvojí data o odpadech, které vykazuje Český statistický úřad a Ministerstvo životního prostředí.

Je to, co popsal Ing. Hrbek ve svém textu, věrným zachycením reality, nebo evidentní snahou o poškození dlouhodobé intenzivní činnosti řady expertů ČSÚ a MŽP k vyřešení problému, který diskreditoval Českou republiku na úrovni Evropské unie? Jak se tedy dospělo k situaci, že jsme se velmi přiblížili řešení onoho problému ČR? Možná to není tak divoké a konspirativní čtení jako text Ing. Hrbka, ale o to více za ním stojí práce týmu expertů ČSÚ a MŽP, ochota skutečně analyzovat problémy, ochota zabývat se i technickými podrobnostmi a úsilí nalézt konkrétní východiska.

V kontextu zmiňovaného Ujednání o vykazování produkce komunálních odpadů z roku 2016, podepsaného MŽP, ČSÚ a Úřadem vlády ČR, MŽP aktivně nabídlo data ze svého informačního systému a to proto, aby ČSÚ měl možnost vyhodnotit kvalitu datového zdroje a předávat i připomínky k jeho zlepšení. Proto, aby nedocházelo k jakémukoli zkreslení, jsou předávána přímo primární data z ISPOP, jak je odesílají povinné subjekty podle zákona o odpadech (poslední předání dat za rok 2019 proběhlo v listopadu 2020). Vzhledem k tomu, že ČSÚ dospěl k závěru, že tento datový zdroj se do značné míry obsahově překrývá se statistickým šetřením (formulář Odp 5-01) a má zájem na jeho budoucím pravidelném využívání, byla v říjnu 2019 uzavřena mezi MŽP a ČSÚ dohoda o pravidelném předávání dat (Dohoda o poskytování administrativních dat pro statistické účely). Dohoda formalizuje způsob předávání dat o odpadech mezi MŽP a ČSÚ. MŽP poskytuje ČSÚ vyžádané datové sady, datové standardy a veškeré číselníky, aby mohla být data implementována do systémů ČSÚ. Rozšířil se tak soubor respondentů, se kterými ČSÚ pracuje, a současně se o 63 %, tedy výrazně snížila administrativní zátěž podnikatelů, kteří vyplňovali formulář ČSÚ. ČSÚ tak jde cestou, kterou požadují evropské statistické předpisy, tzn. omezovat administrativní zátěž ohlašujících jednotek a využívat dostupná data z jiných zdrojů, pokud kvalitativně odpovídají nárokům statistiky.

Možnost využívání kvalitních administrativních dat vychází přímo z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2150/2002 ze dne 25. listopadu 2002 o statistice odpadů. Také Evropský statistický program pro roky 2013 až 2020, který je ukotven v nařízeních EP a Rady č. 99/2013, resp. nařízení 2017/1951, ukládá statistikům jako jeden z cílů, aby v rámci snižování administrativní zátěže více využívali vhodné administrativní údaje ve všech oblastech statistiky. Obdobně zákon o státní statistické službě a usnesení vlády ČR č. 634/2012 ukládají ČSÚ zvýšení využití administrativních zdrojů dat ve všech oblastech statistického zjišťování. Dne 14. prosince 2016 bylo schváleno usnesení vlády č. 1135 o realizaci integrovaného sběru vybraných údajů pro veřejnou správu. Toto usnesení má zajistit spolupráci resortů s ČSÚ ohledně přístupu a využívání všech administrativních zdrojů dat, které tyto úřady spravují. MŽP zpřístupnilo Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) ČSÚ. Dle nového zákona o odpadech (zákon č. 541/2020 Sb.) MŽP zpřístupňuje ČSÚ údaje ohlášené podle tohoto zákona a poskytuje mu součinnost pro vyhodnocení kvality zpřístupněných údajů. Pokud existuje dobrá komunikace mezi správcem administrativního zdroje a statistickým úřadem, může dojít k reálnému snižování administrativní zátěže. Spoluprací mezi ČSÚ a MŽP dochází k praktickému naplňování výše uvedených předpisů.

Text Ing. Hrbka na několika místech zdůrazňuje, že data, metodiky a definice MŽP neodpovídají požadavkům Evropské unie. Jaká jsou fakta? Český statistický úřad (ČSÚ) sbírá data o odpadech za účelem splnění reportingových povinností vyplývajících z nařízení o statistice odpadů. MŽP plní reportingové povinnosti v oblasti odpadů podle 10 evropských směrnic, 3 nařízení a 2 mezinárodních úmluv (Basilejská úmluva, Stockholmská úmluva). Kromě toho jsou data MŽP poskytována Evropské agentuře životního prostředí a dalším evropským institucím. Je velmi obtížné z tohoto dovozovat nesoulad dat MŽP s evropskými předpisy, standardy a metodikami. Navíc, pokud by MŽP nemělo k dispozici podrobná data o odpadech, tak by nebylo vůbec reálné reportovat veškeré údaje, které po České republice evropské předpisy požadují. MŽP poskytuje specifické údaje pro konkrétní analýzy, dotazníky a zprávy.

Metodiky Ministerstva životního prostředí jsou veřejně dostupné a každý se s nimi může seznámit. Metodiky byly poskytnuty i Evropskému statistickému úřadu (EUROSTAT) v rámci diskuse nad slaďováním dvou systémů existujících v České republice. Ministerstvo životního prostředí tak postupuje zcela transparentně.

Podstatné pro další sblížení údajů obou institucí byly změny směrnice o odpadech schválené v roce 2018. Změny byly transponovány do nového zákona o odpadech č. 541/2020, který je účinný od 1. 1. 2021.

O tom, že komunální odpad vzniká i mimo systémy obcí, patrně vůbec nikdo, snad kromě Ing. Hrbka, nepochybuje. Ministerstvo životního prostředí plně v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech do produkce komunálního odpadu započítává i „odpad podobný komunálnímu,“ vzniklý z nevýrobní činnosti podniků (tj. např. od zaměstnanců), ze škol, z hotelů atd. Žáci chodí do škol a i zde produkují odpady stejné jako v domácnosti (např. ze svačin, plasty, papíry, nápojové kartony). Zaměstnanci v podnicích taktéž. Občané mnohdy odevzdávají odpady přímo například do sběren papíru či kovů (a jedná se o poměrně významná množství). Tyto komunální odpady v ČR jsou, existují a je nutné je do komunálních odpadů počítat. Tedy nikoli nadhodnocování, ale naopak metodicky správný přístup. Tento přístup je ještě lépe zohledněn v nové legislativě odpadového hospodářství EU. Zejména definice komunálního odpadu byla v poslední novele směrnice o odpadech vyjasněna plně ve směru, který používá MŽP.

Jaká jsou tedy aktuální data obou institucí za rok 2019? Ministerstvo životního prostředí publikovalo na podzim roku 2020 informace o odpadovém hospodářství za rok 2019. Celková produkce odpadů byla v roce 2019 v ČR 37,4 mil. tun a produkce komunálních odpadů v roce 2019 dosáhla 5,9 mil. tun. Český statistický úřad publikoval v únoru 2021 informace o odpadovém hospodářství za rok 2019. Dle ČSÚ byla v roce 2019 celková produkce odpadů 37,0 mil. tun. ČSÚ za rok 2019 vykázal u komunálního odpadu hodnotu 5,3 mil. tun. Data za Českou republiku za rok 2019 oficiálně na svých webových stránkách zveřejnil 16. 2. 2021 i EUROSTAT.

MŽP a ČSÚ intenzivně komunikují a konzultují řadu témat na různých úrovních tak, aby se dařilo nacházet potenciální možnosti společných řešení v rámci právních předpisů, kterými jsou obě instituce vázány. MŽP i ČSÚ naplňují obsah Ujednání z roku 2016 a v letošním roce plánují uzavřít memorandum o spolupráci, které by mělo nastavit rámec budoucí spolupráce a maximální součinnosti mezi oběma institucemi v oblasti dat o odpadovém hospodářství. Expertní činnost není rozhodně u konce a bude pokračovat, protože je to nezbytná součást dlouhodobě stabilní spolupráce. Různé aspekty jsou konzultovány s EUROSTATem. To vše samozřejmě některým dlouholetým „expertům“, kteří podstatným způsobem blokovali jakékoli aktivity vedené snahou o řešení, může vadit. Pravděpodobně se v budoucnu ještě setkáme s dalšími texty, které budou kroky v oblasti dat o odpadech jak MŽP, tak ČSÚ zpochybňovat, což nás na druhou stranu od snahy hledat shodu nijak neodradí.

František Elfmark

Zdroj: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jann-marsak-konspiracni-teorie-dvoji-data-o-odpadech-skutecne-nevyresi