Média Archivy • Piráti - Oběhové hospodářství

V minulém roce podniky vypustily opět více toxických látek. Za nárůstem stojí hlavně Spolana Neratovice a cementárna Prachovice

od webmaster | Říj 20, 2022 | Média, Novinky

Množství vypouštěných rakovinotvorných, mutagenních a reprotoxických látek (látek ohrožujících reprodukci) se meziročně výrazně zvýšilo. Zvýšily se také emise skleníkových plynů a rtuti, na kterých se stále nejvyšší měrou podílejí uhelné elektrárny. Z těch lze za největší znečišťovatele označit elektrárny Počerady a Ledvice. Elektrárna Ledvice je také hlavním provozem stojícím za nárůstem emisí rtuti do ovzduší. Spolana Neratovice ještě zvýšila množství vypouštěných rakovinotvorných látek. Vedle ní však za růstem vypuštěných látek poškozujících lidské zdraví stojí také cementárna Prachovice, která je zároveň skokanem roku, protože poprvé ohlásila téměř osm tun rakovinotvorného benzenu vypuštěného do ovzduší. Dobrou zprávou je nižší množství vypuštěných látek nebezpečných pro vodní organismy, snížení emisí plynů způsobujících kyselé srážky, prachových částic a dioxinů ohlášených do IRZ za celou republiku.

“Na nárůstu emisí látek poškozujících lidské zdraví se sice projevily hlavně změny v hlášení dvou provozů, Spolany Neratovice a Cemexu Prachovice, ale za nárůstem skleníkových plynů stojí nejspíš zvýšení produkce elektřiny po výpadku způsobeném koronavirovými opatřeními. Pokud chceme tuto zátěž snížit, musíme urychlit transformaci energetiky,” komentuje hlavní meziroční změny v ohlášených emisích Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika.
Na nejvyšších místech v žebříčcích znečišťovatelů za rok 2021 figurují zejména provozy z Ústeckého, Moravskoslezského a Pardubického kraje. Nejčastěji se v žebříčcích objevila Liberty Ostrava a. s., po ní elektrárny Prunéřov, Počerady, Chvaletice, Tušimice a Ledvice. Spolana Neratovice enormně zvýšila emise rakovinotvorného vinylchloridu do ovzduší o téměř sedm a půl tuny za rok.

“Kvůli technologickým změnám průmysl vypouští celou řadu nových škodlivin, které se vůbec nesledují, například perfluorované látky anebo bromované dioxiny . Seznam látek monitorovaných a ohlašovaných do IRZ je dvacet let starý a je nutné ho zrevidovat a rozšířit. Proto jsme také před rokem ve výzvě Řeky bez jedů navrhli doplnění a úpravu registru a jsme rádi, že Ministerstvo životního prostředí již nechalo zpracovat studii o ohlašování poly- a perflurovaných látek a rovněž o revizi ohlašovacích prahů pro kyanidy,” doplňuje Jindřich Petrlík.

Vybrané látky s vysokou toxicitou

Rtuť

Osm z deseti největších zdrojů úniku rtuti do ovzduší představují uhelné elektrárny (na 1.–7. a na 10. místě). Na prvním místě jsou elektrárny Ledvice a na druhém Počerady. Mimo elektrárny obsadily 8. a 9. místo chemička Unipetrol a ocelárna Liberty Ostrava.

Jiří Koželouh, energetický expert Hnutí DUHA, k emisím rtuti doplňuje: “Žebříček největších zdrojů úniku rtuti do ovzduší ukazuje, jak je důležité stanovovat limity pro emise a ochranu zdraví lidí a neudělovat z nich rozsáhlé výjimky. Pokud by elektrárny Počerady, Ledvice a Chvaletice tyto výjimky nedostaly a od srpna by plnily nové limity, bylo by znečištění o čtvrtinu nižší. Letos by pak emise klesly na polovinu i v případě výrazně větší výroby elektřiny z uhlí kvůli plynové krizi. Pokud by navíc v minulých deseti letech došlo k rozvoji výroby ze solárních a větrných elektráren podle možností, které Česko má, mohly již loni být emise rtuti z těchto tří elektráren díky nižší výrobě jen na čtvrtinové úrovni. A navíc by bylo vyrobeno téměř stejné množství čisté elektřiny, jakou potřebují české domácnosti.”

Souvislosti rtuťových emisí s právní situací vysvětluje Eliška Beranová, právnička z organizace Frank Bold: „Neuspokojivou situaci zhoršuje neochota českých úřadů vymáhat dostatečně a důrazně platné právo. Konkrétně v případě rtuťové výjimky pro elektrárnu Chvaletice správní soud vydal v červnu letošního roku usnesení o odkladném účinku, takže provozovatel elektrárny nemá platnou rtuťovou výjimku a to přinejmenším do vynesení rozsudku ve věci. Krajský úřad Pardubického kraje však dosud nepodnikl potřebné právní kroky k tomu, aby provozovatel začal dodržovat běžný (nevýjimkový) emisní limit. Nezákonné znečišťování životního prostředí elektrárnou proto i nyní pokračuje.”

Vedle emisí rtuti do ovzduší stojí za pozornost fakt, že Spolana Neratovice předala v loňském roce v odpadech přes 75 tun rtuti, což je druhá nejvyšší hodnota od roku 2004 po rekordu z roku 2020 (86 tun). Množství je tak enormní, že největší elektrárny v ČR, které ji následují, v odpadech předaly maximálně stovky kilogramů rtuti. Amalgámová elektrolýza pro výrobu chloru, největší zdroj rtuti, byla ve Spolaně ukončena již v roce 2017, odpadu s obsahem rtuti z této výroby se však společnost zbavovala ještě v minulém roce.

Emise škodlivin do ovzduší

Skleníkové plyny

Sedm z deseti největších zdrojů skleníkových plynů představují uhelné elektrárny. Na prvním místě je elektrárna Počerady a na druhém elektrárna Ledvice. Mimo elektrárny jsou v první desítce také huť Liberty, chemička Unipetrol patřící skupině Orlen, a Třinecké železárny. Emise skleníkových plynů meziročně nejvíce zvýšily elektrárny Ledvice a Chvaletice.

Formaldehyd

Celkové emise formaldehydu jsou podobné jako v roce 2020, nejvíce se na nich podílí podniky zpracovávající dřevo v čele s KRONOSPAN CR, spol. s. r. o. Vedle dřevozpracující firmy se zařadil ale i HP-Pelzer Žatec, vyrábějící akustické izolace do aut, který zesedminásobil množství formaldehydu oproti roku 2020. Meziročně emise formaldehydu o více jak dvě tuny zvýšilo také Dřevozpracující družstvo Lukavec.

Prach

Emise prachu v ČR setrvale klesají, ale neklesají u všech jednotlivých podniků. Rekordmanem v této kategorii je Liberty Ostrava a. s., která meziročně zvýšila emise prachu o více než polovinu a stala se tak po několika letech opět největším znečišťovatelem v této kategorii. Může také za to, že narozdíl od České republiky v hlášených emisích prachu z Moravskoslezského kraje došlo k nárůstu.

Reprotoxické látky

Rekordmanem v nárůstu emisí reprotoxických látek je cementárna Cemex Czech republic s. r. o. v Prachovicích. Způsobilo ho historicky první hlášení emisí benzenu, kterého do ovzduší uvolnila téměř osm tun. „Je samozřejmě otázka, zda k emisím stejné látky z cementárny nedocházelo již dříve. To se budeme snažit zjistit,“ řekla Nikola Jelínek ze spolku Arnika.

Arnika sestavuje žebříčky osmnáct let a vychází přitom z veřejně dostupných údajů v Integrovaném registru znečišťování, který vede Ministerstvo životního prostředí. Provozy ze zákona hlásí úniky a přenosy nebezpečných látek samy. Za ohlašovací rok 2021 data poskytlo celkem 1245 provozů, což je o 12 méně oproti roku 2020.

Zdroj: https://arnika.org/o-nas/tiskove-zpravy/v-minulem-roce-podniky-vypustily-opet-vice-toxickych-latek-za-narustem-stoji-hlavne-spolana-neratovice-a-cementarna-prachovice

NKÚ: V Česku se nemění nakládání s odpady, dál převládá nevhodné skládkování

od webmaster | Čvn 8, 2022 | Média, Novinky

Ani miliardové evropské dotace nezměnily v Česku způsob nakládání s komunálními odpady. Nejvyužívanější metodou zůstává dál skládkování, i když je nejméně vhodné. Státu se také nedařilo zvyšovat kapacity pro recyklaci odpadů ani budovat či modernizovat zařízení na energetické využití odpadů. Neklesá ani produkce odpadů. V tiskové zprávě to dnes uvedl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který prověřoval využití prostředků státu a EU v této oblasti mezi lety 2018 až 2020. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) si uvědomuje, že vysoká míra skládkování odpadů je problém, řada přijatých i chystaných opatření ale v nejbližších letech situaci zlepší, sdělilo ČTK. Hlavním nástrojem je postupné navyšování poplatku za skládkování.

Kontroloři se zaměřili na dotace z evropského operačního programu Životní prostředí 2014–2020, ze kterého ministerstvo rozdělilo do konce roku 2020 devět miliard korun, a také na 600 milionů korun státních dotací.

NKÚ uvedl, že při kontrole odhalil zásadní problémy v nakládání s odpady v ČR. „Přestože národní i evropské strategické dokumenty hovoří o tom, že ukládání odpadů na skládky je nejméně vhodný způsob nakládání s komunálními odpady, zůstává v ČR skládkování stále nejvyužívanější metodou. Neklesá ani produkce odpadů, ačkoliv je to společně s předcházením jejich vzniku prioritním cílem národní odpadové politiky,“ konstatoval NKÚ.

V roce 2020 skončila v Česku na skládkách téměř polovina komunálního odpadu, 39 procent odpadu bylo opětovně použito či recyklováno, jen 13 procent odpadu bylo energeticky využito. Priority má přitom Česko podle kontrolorů nastaveny zcela opačně, než je dosavadní praxe.

Ministerstvo odmítlo tvrzení, že by stát nedělal kroky ke zlepšení situace. V roce 2021 začal platit balíček odpadové legislativy, který podle úřadu řeší především předcházení vzniku odpadů, zvýšení třídění a využití odpadů i odklon od skládkování. Hlavním nástrojem je podle ministerstva postupné navyšování poplatku za skládkování. „Zlepšení situace tak očekáváme v nebližších letech, tak jak budou požadavky odpadových zákonů přecházet do praxe,“ uvedlo MŽP.

NKÚ uvedl, že k současnému stavu přispěl odkad zákazu skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů z roku 2024 až na rok 2030, což byl podle ministerstva politický kompromis minulé vlády.

Kontroloři poukázali také na to, že poplatek za skládkování zůstal 12 let beze změny, tedy na 500 korunách za tunu odpadu. Až od roku 2021 se zvýšil na 800 korun. Výjimka v zákoně ale umožňuje obcím ukládat na skládky do roku 2029 podstatnou část jejich odpadů za původní sazbu, což fakticky zvýhodňuje skládkování oproti jiným formám nakládání s odpady. Například energetické využití jedné tuny komunálního odpadu stálo v roce 2021 v průměru 1799 korun. „S podobnou cenou za skládkování počítá ministerstvo životního prostředí až v roce 2028 – tedy jen dva roky před jeho úplným zákazem. Nutno dodat, že mezi lety 2016 a 2020 se v ČR zvýšila kapacita skládek určených zejména pro komunální odpady o 17 procent,“ uvedl NKÚ.

Kontrola NKÚ také zjistila, že mezi roky 2016 až 2020 se v ČR zvýšila i produkce nebezpečných odpadů, a to o 23 procent. Přitom pouze sedm procent nebezpečných odpadů odvezených na skládky bylo zpoplatněno zvýšeným, rizikovým poplatkem 4500 korun za tunu, čímž stát jen v těchto letech přišel podle kontrolního úřadu minimálně o 2,6 miliardy korun.

Ministerstvo životního prostředí dodalo, že letos zahájí přípravu přípravu nového Plánu odpadového hospodářství na období 2025–2035. Bude zaměřený na recyklaci, předcházení vzniku odpadů a nové požadavky evropské legislativy.

zdroj: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/nku-v-cesku-se-nemeni-nakladani-s-odpady-dal-prevlada-nevhodne-skladkovani/2215826

Studie společnosti Smithers: Plastů budeme spotřebovávat více, ale více se zaměříme i na recyklaci

od Jana Míšková | Kvě 28, 2021 | Média, Nezařazené, Novinky

Podle nové studie agentury Smithers celosvětová spotřeba plastového obalového materiálu letos oproti loňskému roku vzroste o 4,7 % a v letech 2021–2026 dále poroste o 3,5 % a dosáhne až na 73,1 milionu tun (v roce 2020 šlo o 54 tun). Růst spotřeby se předpokládá zejména v Asii a poptávka bude především po PP, PE a směsných plastech.

Dobrou zprávou však je, že se předpokládá také nárůst využívání rPET a to i pro potravinářské účely a také rozvoj metod a zvýšení účinnosti jak mechanické, tak i chemické recyklace. Dojde také k navýšení financování vědy a výzkumu v této oblasti a v oblasti technologií bariérových povlaků.

Zdroj: https://www.svetbaleni.cz/2021/05/21/poroste-spotreba-plastu-i-duraz-na-jejich-udrzitelnost-predpovida-analyza-smithers/?fbclid=IwAR1Qi81F0u4q14ScvcUZQgiHn8SgU66zWNeK6Qjuqo8LBFGgoc0HfrZr92w

Existuje ideální obal?

od Jana Míšková | Kvě 25, 2021 | Média, Novinky

Plastové znečištění přírody je problémem, který se nyní snaží řešit nejen občanské iniciativy a neziskové organizace, ale i politici, výrobci a prodejci.

V případě jednorázových plastů a plastových obalů bych v této souvislosti zmínil zejména směrnici SUP (omezení vybraných jednorázových plastových výrobků) a ekomodulaci.

Jsem pro, aby obaly byly:

co nejšetrnější k přírodě,
aby se analyzoval jejich dopad na životní prostředí v celém životním cyklu (LCA),
aby výrobci i spotřebitelé byli motivování k přechodu na ekologičtější varianty.

Toto téma najdete i v našem volebním programu.

Uvědomuji si však, že najít nejvhodnější obal z hlediska uchování obsahu a šetrnosti k přírodě není vůbec jednoduché, a proto tomuto hledání musíme věnovat čas a prostředky. Natož když zohledníme další, a pravděpodobně vůbec nejdůležitější aspekt. Tím je zdravotní nezávadnost.

Nová studie Arniky upozorňuje na přítomnost tzv. PFAS v obalech jídla z fastfoodů, v papírových taškách a dalších výrobcích.

PFAS jsou syntetické látky, které obsahují extrémně silné chemické vazby, kvůli tomu jsou prakticky nerozložitelné a přezdívá se jim “věčné chemikálie”. Jejich funkcí ve výrobcích je ochrana před prosáknutím vody a mastnoty.

Smutné je, že nejvíce těchto látek obsahují obaly, které se používají právě jako alternativa k plastům – krabičky na jídlo a jednorázové nádobí z cukrové třtiny.

Tyto látky přetrvávají velmi dlouho jak v lidském těle, tak v přírodě. Mohou mít karcinogenní účinky, zvyšují také hodnotu cholesterolu v krvi.

Ochrana ekosystémů a našeho zdraví tak jde ruku v ruce. Ukazuje se, že nahrazení polystyrenových krabiček na jídlo těmi sice z rozložitelných materiálů ale obsahujícími potenciálně nebezpečné chemikálie, není cesta. Materiál budoucnosti tak musíme hledat dál.

A jaký je podle Vás ideální obalový materiál? Co je pro Vás při výběru obalu důležité?

Zdroje:

https://arnika.org/fastfoodove-retezce-v-cesku-pouzivaji-toxicke-obaly-na-potraviny-rika-nova-studie

https://echa.europa.eu/cs/hot-topics/perfluoroalkyl-chemicals-pfas

https://arnika.org/perfluorovane-a-polyfluorovane-latky-pfas

https://www.epa.gov/pfas/basic-information-pfas

Bioodpad tvoří velkou část směsného odpadu. Pojďme s tím něco udělat!

od Jana Míšková | Kvě 20, 2021 | Média, Nezařazené, Novinky, zero-waste

Nechceme-li se utopit v odpadu, musíme se snažit minimalizovat jeho produkci a maximalizovat jeho využití.

K tomu, abychom odpad mohli využít a ve spalovně či na skládce skončilo jen nutné minimum, je potřeba ho také pečlivě třídit. Zlepšení třídění může pomoci obcím v dosažení na tzv. třídící slevu. Podle nového odpadového zákona se totiž jistá část komunálního odpadu bude moci nadále ukládat na skládku za stávající cenu 500 Kč/tunu. Za tuto zvýhodněnou částku bude možné skládkovat množství odpadu, odpovídající 200 kg na obyvatele/rok v letošním roce a toto množství se bude nadále snižovat takto:

Aby obce nemusely vynakládat horentní sumy na skládkování komunálního odpadu, bude nutné snížit množství SKO ukládaného na skládku (to je koneckonců právě cílem těchto legislativních změn). Jak? Motivovat obyvatele ke snižování produkce odpadu (např. finančně – skrze systémy jako je PAYT, dále osvětou, podporou služeb jako je opravárenství, podporou znovupoužitelných obalů atd.), odpad využívat a neukládat pouze na skládku (výroba TAP, energetické využití), maximalizovat třídění a odklonit využitelné složky ze směsného odpadu.

Jak totiž ukázaly analýzy SKO v Kopřivnici a Bílovci, s tříděním a tom nejsme zdaleka tak dobře, jak to na první pohled vypadá. V obou případech by zhruba dvě třetiny odpadu v nádobách na směsný odpad mohly být vytříděny a dále využity. Podobná situace pravděpodobně bude ve většině obcí. Naprosto největší podíl tvoří bioodpad (následovaný sklem, papírem či textilem), který by místo zahnívání na skládce mohl být využit pro výrobu kompostu či bioplynu.

Bioodpad je jedním z témat, na který se zaměřujeme v našem programu pro příští volební období. Chceme podpořit produkci kvalitního kompostu, který pomůže půdě, které chybí organická hmota, a bioodpad využívat také namísto cíleně pěstované biomasy v bioplynových stanicích.

Třídíte bioodpad nebo dokonce sami kompostujete? Pokud ne, co je pro Vás překážkou?

Baterie nepatří do koše, bohužel tam stále končívají

od Jana Míšková | Dub 21, 2021 | Média, Novinky

Ve Zlínském kraji jsme vloni vytřídili průměrně 7 baterií na osobu, tedy celkem 107490 baterií. Za celou ČR jsme na průměru 8 baterií na osobu. Vyplývá to z výsledků společnosti ECOBAT za loňský rok, která celkové množství zpětně odebraných 2 156 tun použitých baterií přepočítala na tužkové baterie. Číslo se zdá být poměrně velké, ale je to bohužel jen cca polovina baterií, které se každoročně dostávají do oběhu. Ten zbytek končí jednak v šuplících, ale bohužel také ve směsném odpadu nebo úplně nejhůř, odhozené v přírodě.

Proč je nutné, aby baterie skončily tam, kde mají?

Důvodů je hned několik. Baterií máme různé druhy (alkalické, lithiové a další). Každá ale obsahuje prvky, které se dají znovu využít a šetřit tak primární zdroje.

V přírodě nebo na skládce potom baterie může způsobit velké problémy. Uvolňují se z nich těžké kovy, a doba rozkladu je 200 až 500 let. Ve spalovně to není o mnoho lepší, zvláště pokud bychom uvažovali o využití škváry ve stavebnictví.

U Li – ion baterií je situace ještě horší. Při jejich poškození či rozdrcení, kdy záporná elektroda se dostane do kontaktu s kladnou, dojde k prudké reakci a vzniku ohně, až exploze. Zde hrozí nebezpečí právě při manipulaci se směsným odpadem, ve kterém se tyto baterie (dnes již používané nejen jako součást elektrozařízení) mohou skrývat. Lithium je navíc materiálem, jehož těžba je velmi náročná a nepříznivá pro životní prostředí, proto by mělo být maximálně recyklováno.

Rozebíráním elektrozařízení se navíc často zabývají chráněné dílny, a existují projekty jako Koruna za kilo nebo Remobil, které za sesbíraná zařízení posílají peníze nadacím pro hendikepované.

Proto apeluji na všechny – elektrozařízení i samotné baterie vracejme tam, kam patří – do speciálních nádob, které dnes nacházíme stále hojněji v supermarketech i na dalších veřejných místech, či do sběrných dvorů.