od webmaster | Dub 5, 2020 | Novinky
Současná pandemie již ovlivnila naše životy v mnoha různých oblastech. Je jí zasažen průmysl, výroba i služby. V tomto článku se zaměříme na to, jakým způsobem může Koronavirus ovlivnit recyklaci plastů. Ještě před příchodem pandemie trh s plasty začala ovlivňovat klesající cena ropy v důsledku cenové války mezi Ruskem a Saúdskou Arábií. Cena tzv. panenského plastu, tedy plastu přímo vyrobeného z ropy, díky tomu klesla (a stále klesá), zatímco cenu recyklovaného plastu toto neovlivňuje. Příchod pandemie se situací zamíchal ještě víc. Změnil totiž chování zákazníků, logistiku i náhled na důležitost samotné recyklace.
Nákupní návyky
V souvislosti jednak se strachem z nákazy a jednak s opatřeními, zaváděnými kvůli zpomalení jejího šíření, se mění návyky koncových zákazníků. Dobře to je vidět na příkladu nejvíce recyklovaného plastu, tedy R-PETU, jehož zdrojem jsou zejména nápojové lahve. Lidé si začali dělat zásoby, tudíž poptávka po balených nápojích vzrostla oproti běžnému stavu v zimních měsících. Nakoupené lahve se však již nevracejí do oběhu v takové míře, jako je tomu normálně. Lidé kupí zásoby doma, omezují vycházení. Např. v Německu, kde na plastové lahve funguje zálohový systém (lidé je vracejí v obchodech), již nyní potvrzují, že počet vrácených lahví se snížil. Lidé nakažení Koronavirem i lidé, kteří mají na nákazu vážné podezření, by navíc vůbec neměli třídit odpad, aby nedošlo k ohrožení pracovníků, kteří s odpadem nakládají. Z těchto důvodu se PET nyní vrací do oběhu v menší míře než obvykle a nastává nedostatek R-PET.
Jaký bude další vývoj nákupního chování a zacházení s odpadem lze jen těžko předpokládat. Pokud budou přetrvávat vysoké riziko nákazy, omezení volného pohybu a shromažďování, je pravděpodobné, že v letní sezoně (která je po balené nápoje tou nejsilnější) dojde k poklesu poptávky po balených nápojích v důsledku nekonání se hromadných akcí a nízkého prodeje v turistických destinacích. Lidé se budou více zdržovat doma, někteří budou možná i z ekonomických důvodů pít více vody z kohoutku na úkor balených nápojů.
Podobný vývoj, tedy pokles množství materiálu, vraceného do oběhu, je předpokládán i u dalších materiálů, jako je R-PE a R-PP.
Jelikož ve zpracovatelském sektoru se snížení množství materiálu odevzdaného k recyklaci projevuje s časovým zpožděním, předpokládá se, že nedostatek recyklátu se plně projeví až v řádů týdnů nebo měsíců.
Poptávka po recyklátu
Poptávka po samotném recyklátu se v souvislosti s Koronavirem také mění. Např. R-PO se hojně používá v automobilovém a konstrukčním průmyslu. Ten však v současnosti snižuje výrobu, některé automobilky dokonce dočasně výrobu úplně přerušily. Na druhou stranu však kvůli zvýšeným hygienickým opatřením roste poptávka po materiálu na výrobu obalů, zejména obalů potravin.
V době krize je však bohužel ochrana životního prostředí poněkud upozaděna. Pro výrobce je důležitá zejména stabilita v přísunu materiálu a jeho ceny, poptávka koncových zákazníků po mnoha produktech se mění. Proto lze předpokládat, že někteří výrobci přejdou na panenský plast (kvalitního recyklátu použitelného např. v potravinářství je nedostatek, který se z výše uvedených důvodů bude spíše prohlubovat a jeho cena je často vyšší než cena panenského plastu).
Logistika
Některé státy uzavřely hranice pro pohyb osob, pohyb zboží je zpomalen kvůli hraničním kontrolám. Tím se přeprava zboží stává problematickou, hrozí i nedostatek pracovních sil kvůli odlivu zahraničních pracovníků.
Dlouhodobé dopady
Na recyklaci jako takovou může mít současná situace dopad i v budoucnu. Kromě možného nedostatku recyklátu na trhu, může mít nedostatek pracovních sil i nedostatek materiálu ke zpracování fatální dopad na menší zpracovatele plastů, dotřiďovací linky apod.
To, co nás znepokojuje asi nejvíce, je odklon od ochrany životního prostředí jako takové. Už po globální ekonomické krizi v roce 2008 byly několik následujících let investovány prostředky především do povzbuzení ekonomiky na úkor životního prostředí. A nyní se dá předpokládat, že podobná situace nastane znovu. Již teď se ozývají některé hlasy, které požadují přesměrování peněz určených na zlepšení stavu životního prostředí (např. prostředky investované v rámci Evropské zelené dohody) do jiných sektorů. Pokud chceme splnit recyklační cíle, které jsme si vytyčili, je potřeba investic do nových technologií a metod, zvyšování kapacit třídíren atd. Tyto investice jsou však nyní ohroženy. A problém není v tom, zda si odkrtneme nějaký cíl jako splněný. Problém je, jaké důsledky může mít, pokud to neuděláme.
Zdroj: https://waste-management-world.com/a/european-markets-for-recycled-materials-react-in-the-face-of-coronavirus
od webmaster | Bře 24, 2020 | Novinky
Na první pohled triviální otázky, na ten druhý se však ukazuje, že věc není tak jasná. Při bližším pohledu např. do diskuzních fór zjistíme, že mnozí lidé si myslí, že třídění odpadu = recyklace. Třídění je však pouze krokem, který recyklaci umožňuje, nikoli zaručuje.
O tom se přesvědčily i mnohé státy, které recyklaci svého odpadu, především plastů, řešily dlouhá léta prodejem balíků vytříděného odpadu do asijských států, zejména do Číny. Toto řešení, kdy odpad jednoho státu se stane surovinou pro výrobu v jiném státě, je zdánlivě velmi jednoduché a na zemi, která odpad produkuje, klade jen minimální nároky – sesbírat odpad a nějakým způsobem jej roztřídit a vyexpedovat. Odpad ze země původu zmizí bez nutnosti složitých technologických řešení a investic, recyklační cíle jsou splněny a o další osud odpadu se již nikdo příliš nezajímá.
Na serveru Phys.org ( v české mutaci ho shrnuje ekolist.cz) se objevil článek, který popisuje, jakým způsobem tato “recyklace” fungovala a funguje v USA. Ještě v roce 2016 Spojené Státy exportovaly do Číny více než 16 milionů tun plastu, papíru a kovů. Tento odpad měl směřovat k recyklaci, avšak, zejména kvůli jeho špatné kvalitě a obsahu nerecyklovatelných materiálů, se odhaduje že zhruba 30% ho zrecyklováno nebylo a skončilo na nezabezpečených skládkách, v přírodě, a především v oceánu. To si záhy uvědomila i samotná Čína, a v roce 2018 zpřísnila podmínky pro odpad, který dováží ke zpracování. USA by pro pokračování vývozu do Číny musely výrazně zvýšit kvalitu vytříděného odpadu, zajistit, aby vyvážený materiál byl skutečně recyklovatelný. Náročnějším, ale dlouhodobým řešením by bylo zajistit recyklaci již v zemi původu. USA si však vybraly třetí řešení – odpad začaly vyvážet do Vietnamu, Malajsie, Thajska, a když dovoz zakázaly i tyto země, tak do Kambodže, Laosu, Bangladéše a do států východní Afriky, jejichž nižší požadavky a pravidla v oblasti životního prostředí dovoz stále dovolují, ačkoli jsou tyto země již zahlceny svým vlastním odpadem.
I přes tuto praxi je dnes množství odpadu produkovaného v USA tak velké, že nezbývá, než ho zpracovávat již v zemi vzniku. Avšak kvůli tomu, že se dlouhá léta spoléhaly na pouhé základní vytřídění svého odpadu a jeho vývoz do zahraničí, nemají USA vybudovaný dostatek recyklačních zařízení, chybí jim technologie i systém. Po recyklátu navíc není na trhu dostatečná poptávka. Panenský materiál vychází levněji a výrobci ho používají radši. Recyklace odpadu je tam tak náročná a velmi drahá. Důsledkem je, že se zrecykluje pouhých 27% skla a 8% plastu, zbytek končí povětšinou na skládkách.
O USA však nepíšeme proto, abychom se mohli poplácat po zádech, že jsme na tom lépe. Procenta zrecyklovaného komunálního odpadu jsou sice v EU vyšší než v USA, ale ani u nás není recyklace zdaleka taková, jaká by měla být, a hlavní problémy máme společné.
S jakým řešením tedy přichází USA? Aby se recyklace vyplatila, je kromě dobrého třídění a moderních recyklačních technologií zejména nutné, aby byla po recyklátu na trhu poptávka. V USA kromě zvýšení poplatků za skládkování a investic do zařízení na energetické využití odpadu nyní uvažují o potřebě stanovit povinný podíl recyklovaného materiálu v určitých výrobcích, či o zvýhodnění výrobců, kteří recyklát používají, daňovou úlevou. “Tam, kde instituce a města vyžadují určité podíly recyklovaného materiálu ve svých zakázkách, recyklace roste, proto by bylo vhodné zavést takové požadavky plošně”, sdělila zástupkyně Institutu pro udržitelný městský rozvoj. Když budou mít zpracovatelé zajištěn odbyt pro svůj produkt, budou motivováni k investicím do moderních technologií a vybavení, které umožní efektivnější, rychlejší a v důsledku ekonomičtější recyklaci a tím pádem i další rozvoj tohoto odvětví. “Poptávka po recyklátu na světovém trhu se zvyšuje, USA se musí přizpůsobit”.
Podobná řešení by mohla fungovat i u nás, ovšem jen pokud si připustíme, že třídění nám prostě již nestačí.
zdroj: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/recyklace-plastu-se-ve-statech-rozbila.co-ji-muze-spravit
od webmaster | Bře 21, 2020 | Novinky
Ve středu 18.3.2020 poslal na Výbor životního prostředí poslanec František Elfmark (a to i po dohodě s poslankyní Krutákovou a dalšími) apel, na prodloužení termínu dodání pozměňovacích návrhů a projednání oběhového balíčku.
Na základě usnesení ze dne 19.2.2020, které zaslal Hospodářský výbor, bylo sděleno, že se mají všechny PN k oběhovému hospodářství zaslat na výbor do 20.4.2020 (pondělí). Hospodářský výbor bude k tomuto tématu zasedat 29.4.2020. Rád bych proto poprosil předsedkyni výboru pro životní prostředí Danu Balcarovou, aby přesunula projednávání oběhového balíčku z plánovaného výboru 1.4.2020 na další výborový týden společně s prodloužením lhůty pro podání PN do výboru. Nacházíme se ve výjimečné situaci a podle mého názoru není v silách státního aparátu, aby v této lhůtě řádně proběhly všechny procesy, a to i s ohledem na to, že PN k oběhovému balíčku, což jsou 4 zákony, je skutečně mnoho (desítky). V případě pokračujících nouzových opatření by navíc z jednání VŽP v původním termínu byla vyloučena veřejnost a možná i zástupci médií, což nepovažuji za šťastné.
Proto navrhl stejný termín pro zaslání PN do VŽP a to do 20.4.2020, a projednávání oběhového balíčku na VŽP odložit na další výborový týden, to je na 29.4.2020.
Tento návrh byl podpořen 12 poslanci a usnesení o prodloužení termínů bylo výborem schváleno.
#recyklace #obehovehospodarstvi21stoleti #pracujemesodpady #cirkulace
od webmaster | Bře 17, 2020 | Novinky
Evropská komise přijala minulý týden nový Akční plán pro cirkulární ekonomiku (EU Circular Economy Action Plan). Podtitulem plánu, který je součástí tzv. Zelené Dohody pro Evropu (Green Deal), by mohlo být v poslední době oblíbené heslo: “Máme jen jednu planetu”. Plán totiž reflektuje potřebu snížit tzv. ekologickou stopu celé EU (víte, co je to ekologická stopa? Bližší informace např. https://www.hra-o-zemi.cz/).
Akční plán má pomoci EU dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality a také zastavit rychlý pokles biodiverzity, kterému v posledních letech čelíme.
Způsob, jakým se tento dokument snaží těchto dvou ambiciózních cílů dosáhnout, je zajistit fungování opravdu cirkulární ekonomiky. EU zdůrazňuje, že nemá jít o cestu omezení, recese a návratu do minulosti, čehož se někteří odpůrci oběhového hospodářství obávají. Cirkulární ekonomika by totiž měla naopak zvýšit hospodářský růst a přinést nová pracovní místa .
Plán obsahuje 3 hlavní bloky opatření:
Zavedení ekodesignu produktů (soustředí se na celý životní cyklus výrobků a minimalizuje negativní vliv všech jeho fází na životní prostředí), posílení role a vlivu zákazníků (zlepšit informovanost zákazníků, zamezit greenwashingu a umožnit tak lidem moci se zodpovědně rozhodnout, co svým nákupem podpoří) a udržitelné procesy produkce.
Zajímavý je pohled, že cirkulární ekonomikou si vlastně udržíme zdroje v EU jak nejdéle to půjde, čímž zamezíme nejen např. zbytečné a zatěžující přepravě a snížíme negativní vliv naší společnosti na druhém konci světa, ale zajistíme si i ekonomické výhody a větší soběstačnost.
Nejdůležitější myšlenky plánu, pro něž nabízí konkrétní opatření:
- Udržitelné produkty se stanou normou v celé EU – vznikne legislativa, která zajišťuje, že nabízené zboží je udržitelné, např. má co nejdelší životnost, dá se opravit, bylo vyrobeno za co nejméně zatěžujících podmínek.
- Odpovědnost a síla zákazníků se bude zvyšovat – opatření budou cílit na zvýšení informovanosti zákazníků o tom, co vše se skrývá za produkty, které kupují.
- Soustředíme se na sektory, které spotřebovávají nejvíce zdrojů a zároveň je zde velký potenciál pro cirkulární ekonomiku – elektronika a ICT, baterie a automobilový průmysl, obalový průmysl, plasty, textil, stavebnictví a potraviny.
- Zajistit méně odpadu, podpořit správné zacházení s odpadem, např. nevyvážet odpad z Evropy, zamezit ilegálním způsobům zbavování se odpadu.
- Cirkularita musí fungovat pro jednotlivce i celé regiony.
- EU by měla být leaderem celosvětového přechodu k CE.
Plán prezentuje mimo jiné i tabulku dílčích cílů (hlavně ve formě vytvoření politik, strategií, dohod a smluv, financování pomocí různých fondů atp. ) a dat, do kdy jich má být dosaženo. Jde např. o vytvoření legislativního rámce pro bioplasty a kompostovatelné plasty, vytvoření Evropské strategie pro textil, Zavedení povinného užití recyklovaného materiálu ve výrobě určitých výrobků, či zákaz přidávání mikroplastů do výrobků jako nařízení komise.
Co na to říkáme my? Dle našeho názoru je oběhové hospodářství skutečně jednou z důležitých cest, vedoucích k udržitelnosti. Koneckonců, tento článek čtete na našem webu obehovehospodarstvi.cz, a to už o něčem vypovídá :). Ohledně plánu jako takového především doufáme, že budou skutečně na evropské úrovni vytvořeny a prosazovány konkrétní postupy a strategie. Čas na vymýšlení obecných tezí již totiž pominul, pokud chceme dosáhnout uhlíkové neutrality a aspoň částečně zachovat přírodní bohatství, musíme jednat. Na české scéně se budeme snažit dále prosazovat cirkulární princip, v čemž nám, doufejme, tento evropský dokument pomůže.
Veškeré info zde: https://ec.europa.eu/environment/circular-economy/index_en.htm?fbclid=IwAR3NQosXpUdo_N5BUYeDTsz5ZGwo_2smdoLBsxeWaXuu_riTB4p92_C7kaw
od webmaster | Úno 3, 2020 | Novinky
Dne 4. 2. 2020 se budeme účastnit semináře, který se koná v Poslanecké sněmovně PČR, Sněmovní 4, Praha. Místnost A 106.
Program semináře:
8:30 registrace
9:00 – 9:05
Úvodní slovo k aktuální situaci ohledně návrhu nové odpadové legislativy: Jana Krutáková (poslankyně PČR, členka výboru pro životní prostředí, členka zemědělského výboru a předsedkyně podvýboru pro udržitelný rozvoj)
9:05 – 9:15
Komentář k nastavení návrhu odpadové legislativy z pohledu nevládních organizací: Ivo Kropáček (Hnutí DUHA, Zelený kruh)
9:15 – 9:45
Komentář k nastavení návrhu odpadové legislativy z pohledu zástupců oboru odpadového hospodářství a recyklace: Richard Blahut (SVPS), Bohumil Rataj (SKS), Petr Havelka (ČAOH) + komentář k zákonu o vybraných výrobcích s ukončenou životností a obalovému zákonu: David Vandrovec (AITAT)
9:45 – 9:50
Komentář k nastavení návrhu nové odpadové legislativy z pohledu zástupců obcí a měst: Stanislav Polčák (SMS ČR, europoslanec)
9:50 – 10:45
Představení konkrétních návrhů nástrojů na podporu recyklace definovaných odbornou skupinou RecHelp – stručné představení 11 konkrétních nástrojů: vybraní členové skupiny RecHelp
10:45 – 11:35
Blok příspěvků zástupců dotčených resortů: Jan Maršák (MŽP), Adam Gromnica (MPSV), Vladimír Studnička (MMR), případně MPO, MF k tématu potřeby podpory recyklace v úrovni závazků dle cílů nových evropských směrnic
11:35 – 12:25
Diskuze k tématu potřeby prosazení nástrojů na podporu recyklace
12:25
Shrnutí a závěr
***
Závěry z jednání interní odborné pracovní skupiny k definování nástrojů na podporu recyklace – RecHelp – KE STAŽENÍ
od webmaster | Úno 3, 2020 | Novinky
Náš poslanec František Elfmark, který má odpadovou legislativu na starosti, vydal na svém blogu následující komentář k jednání na plénu poslanecké sněmovny.
***
Ve středu 29.1. 2020 se poprvé dostala oběhová legislativa v 1, čtení na plénum sněmovny. Vzhledem k času kdy projednání začalo, se bohužel nestihl projednat ani první odpadový zákon. Projednání pokračovalo tedy v pátek 31.1.2020. Níže dávám mé komentáře ke všem zákonům, ke kterým jsem vystoupil plus moji zpravodajskou zprávu k zákonu o obalech, kde jsem i výborovým zpravodajem.
***
Hezký den Vážený předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci… Jak již všichni víte, projednáváme zde v prvním čtení oběhovou legislativu.
O co se jedná? Jde o zákony čítající:
ZÁKON O ODPADECH,
ZÁKON O VYBRANÝCH VÝROBCÍCH S UKONČENOU ŽIVOTNOSTÍ,
ZÁKON O OBALECH
A TZV. ZMĚNOVÝ ZÁKON
Nová legislativa by měla přinést do Česka celoevropský trend zvyšování recyklace komunálního odpadu a Česko by tak konečně mělo vykročit na cestu k oběhovému hospodářství. Bude to tak? Zrecyklujeme ČESKO?
POJĎME K PROJEDNÁVANÉMU ZÁKONU O ODPADECH
Vláda schválila a do sněmovny nám k diskusi do Poslanecké sněmovny poslala dlouho připravovaný návrh nového zákona o odpadech. Nová legislativa by podle celoevropské shody měla zajistit, aby evropské země používaly odpady především jako druhotné suroviny. Vláda však navrhuje zahrabávat na skládky snadno kompostovatelné odpady ještě dalších deset let. V celé Evropské unii je přitom již 20 let zakázáno ukládat na skládky odpady bez předchozí úpravy a Česko za to hrozí každý rok sankce ve výši přes 60 mil. Kč. Položme si otázku. Je to správně?
Návrh zákona o odpadech přináší zvýšení skládkovacích poplatků a zahrnuje motivační slevu pro obce, které budou zvyšovat třídění. To podporuji a jsem za to rád. Je to pro ně samozřejmě i motivační. Ovšem v rozporu s evropskými předpisy navrhuje pokračovat ve skládkování recyklovatelných a kompostovatelných odpadů do roku 2030. Každoročně skončí na skládkách až 2,5 milionů tun odpadů, z toho až milion tun je snadno kompostovatelných (Jedná se o biologicky rozložitelný komunální odpad). Podle vládního návrhu, tak má na skládkách skončit zbytečně navíc asi 10 milionů tun odpadů, ze kterých nekontrolovaně unikne do ovzduší asi 10 milionů tun CO2 ekvivalentu, tedy víc než veškerá letecká doprava z celé ČR za dané období. To vážně chceme?
Přitom k dispozici jsou jak investoři, tak i technologie, které by dokázaly zajistit ukončení skládkování milionů tun biologicky rozložitelných odpadů již k roku 2024. Ministrem Brabcem navržené nevhodné podmínky však investory odrazují. Vláda sice navrhla prodloužení lhůty pro skládkování, ale alespoň navrhuje zvýšení skládkovacího poplatku a doplňuje jej třídící slevou: obce, které vytřídí velkou část svých odpadů, mohou díky třídící slevě ušetřit na skládkovacím poplatku. Je dobré, že se podařilo do návrhu legislativy prosadit také povinnost firem zajistit v sídle a provozovnách třídění bioodpadů. Bioodpady jsou složka, která má ve třídění ještě velmi velké mezery. Na druhou stranu návrh zákona zatím neobsahuje poplatek za spalování směsných komunálních odpadů, jehož zavedení nám doporučuje Evropská komise i OECD. Zákon také neobsahuje žádná opatření na podporu skutečné recyklace, například zlepšení odbytu výrobků z recyklátů nebo zdražení primárních surovin, aby se materiál ve finále opravdu využil a nejen vytřídil. TŘÍDĚNÍ NENÍ RECYKLACE.
Tak si to tedy shrňme:
+ vyšší skládkovací poplatek s třídící slevou
+ povinnost třídit bioodpady i u firem
– odsun konce skládkování kompostovatelných odpadů o 6 let na rok 2030
– zákaz skládkování pro odpady podle parametru výhřevnosti (nepožaduje po nás EU legislativa a zákonitě vede k nadkapacitám spalovacích zařízení)
– absence poplatku za spalování jež nám doporučují zavézt OECD i EK
– chybí jasné ustanovení, že domácí a komunitní kompostování se má počítat do cílů třídění komunálních odpadů
– absence podpory skutečné recyklace. Cíle směrnice jsou na recyklaci, ne na třídění. Jen třídění nám nepomůže, když ty vytříděné suroviny tím je nezrecyklujeme.
Na závěr bych chtěl bych navrhnout prodloužení projednání toho sněmovního tisku ve výborech o 20 dní.
ZÁKON O OBALECH
Hezký den Vážený předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci… Zákon o obalech provází také několik kontroverzních témat, která rezonují napříč společností. Chtěl bych tady vzpomenout pár z nich.
Velká diskuze ve výborech bude o tom, jak dosáhnout cíle vytřídění PET lahví a hliníkových obalů (kde vláda navrhuje požádat EK o výjimku, abychom nemuseli recyklovat tolik, jak se dohodly státy EU ve směrnici!). Přitom zálohování by mohlo vést ke zlepšení životního prostředí, k omezení plýtvání surovinami a také by Českou republiku vedlo k čistší přírodě a cirkulační ekonomice. Dále není jasné kdo bude platit sankce za nedosažení cílů třídění PET lahví, když nezavedeme zálohování a cílů nedosáhneme. Směrnice však přitom určuje povinnost pro členské státy EU od roku 2029 zajistit 90% míru třídění (žádná země na světě nedosáhla vytřídění PET lahví nad 80 % bez zálohování).
Další z věcí co budeme určitě na výborech debatovat je faktor monopolu firmy EKO-KOM. Je třeba si ujasnit, zda chceme mít jedinou autorizovanou společnost, která se bude zabývat celorepublikovým systémem třídění, recyklace a využívání obalového odpadu NEBO otevřeme konkurenční prostor pro zdravou soutěž v této oblasti i pro jiné firmy. Dle mého názoru některé ustanovení v tomto zákoně konkurenci znemožňují a zpřísňují jí podmínky, než měl při svém vzniku Eko-kom sám. Pak chybí implementace SUP směrnice o omezení jednorázových plastů do tohoto zákona. Naskýtá se tedy otázka. Proč má Poslanecká sněmovna za půl roku znovu jednat o změně obalového zákona, kvůli implementaci SUP směrnice, když tyto požadavky směrnice jsou známy už přes půl roku.
Na závěr bych chtěl bych navrhnout prodloužení projednání toho sněmovního tisku ve výborech o 20 dní.
ZÁKON O VÝROBCÍCH S UKONČENOU ŽIVOTNOSTÍ
Hezký den Vážený předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci… Vzpomenu zase část bodů, které považuji za problematické a budou předmětem projednávání návrhu zákona ve výborech.
V tomto zákoně se mi jako nejvýznamnější část jeví správné nastavení podmínek pro zpracování elektroodpadu.
V současné době je vydáno více než 200 povolení pro zpracování elektroodpadu. Nicméně v souladu s platnými českými standardy vycházejícími z evropských standardů CENELEC zpracovává elektroodpad pouze 12 subjektů. To má tři zásadní dopady – prvním je, že těchto 12 zpracovatelů má vyšší náklady spojené s dodržováním standardů a s tím spojenými investicemi do nejnovějších technologií a druhým fakt, že ostatní zpracovatelé nedosahují nesprávným způsobem zpracování potřebné kvality materiálových výstupů, čímž dochází doslova k vyhazování cenných surovin oknem, ty se potom musí do ČR draze dovážet.
A třetím aspektem je fakt, že nesprávným zpracováním dochází k poškození životního prostředí (únik freonů do ovzduší, kondenzátory obsahující PCB jsou skládkovány, nesprávné nakládání s azbestem atp.).
Řešení vidím v zákonem nastavené povinné certifikaci všech zpracovatelů elektroodpadů v souladu s platnými ČSN normami. Pro ilustraci významu surovin získaných ze zpracování elektroodpadu uvádíme, že kolektivní systém Elektrowin za 14 let své existence zajistil zpětný odběr více než 400 000 tun elektrozařízení – díky tomu se zachránilo pro nové použití 200 000 tun železa, 4000 tun mědi, 12 000 tun hliníku a 56 000 tun plastů.
Dalším výrazným bodem je dostupnost sběrné sítě pro spotřebitele.
Dle současně platné zákonné úpravy musí každý výrobce elektrozařízení prostřednictvím kolektivního systému mít smluvně zajištěno sběrné místo v každé obci nad 2 000 obyvatel. Nový zákon však v tomto bodě ustoupil tlaku kolektivních systémů, které nedisponují dostatečnou sběrnou sítí, a prosazují vytvoření místa pro zpětný odběr pouze na každých 10 000 obyvatel v každém kraji. V praxi to znamená, že kolektivnímu systému stačí pouze vytvořit sběrná místa v největších městech kraje tak, aby splnil podmínku jedno sběrné místo pro 10 000 obyvatel, a nic ho nenutí vytvářet sběrnou síť i v menších obcích. Pro doplnění informace – v současné době Elektrowin smluvně zajišťuje zpětný odběr ze sběrných dvorů téměř 1 500 obcí, i když obcí přes 2 000 je pouze 703. Navíc je do sběrné sítě zapojeno i více než 3 000 obcí prostřednictvím mobilních sběrů a obecní síť doplňuje více než 1 500 Sborů dobrovolných hasičů (90 % z nich funguje v obcích do 1 000 obyvatel). Dopad na malé obce je v tomto směru jasný – zvýšení nákladů na odpadové hospodářství, a to včetně řešení černých skládek apod.
Řešením tohoto bodu je ponechání současné zákonné úpravy, která byla do této podoby upravena v roce 2014. Posledním bodem, na který bych chtěl upozornit je stanovení jednotných podmínek pro provozování kolektivního systému.
Návrh zákona některé aspekty řeší, ale bohužel ne v celé šíři, a to může mít negativní vliv na další vývoj zpětného odběru. Hlavním problémem současné právní úpravy je skutečnost, že zákon fakticky neumožňuje kontrolu kolektivních systémů. To se projevuje naprosto rozdílným přístupem k plnění povinností výrobců jednotlivými kolektivními systémy a má to významný dopad do nákladů jednotlivých systémů.
Jedná se o následující oblasti:
- založení kolektivního systému – v současné době je sice zákonem stanoveno, že kolektivní systém mohou založit minimálně 4 výrobci elektrozařízení, ale není stanoven např. minimální objem spotřebičů jimi uváděných na trh.
- vedení evidence materiálového toku zpětně odebraných spotřebičů – v důsledku nulové kontroly této povinnosti ze strany státních autorit některé systémy pouze tzv. „nakupují čísla o sběru“ a nijak nekontrolují jejich reálný obsah a tím legalizují nesprávný způsob zpracování elektrošrotu. Jejich cílem je pouze splnit vykazovací povinnost vůči MŽP, a tím zajistit důslednou kontrolu.
Na závěr bych chtěl bych navrhnout prodloužení projednání toho sněmovního tisku ve výborech o 20 dní.
ZPRAVODAJSKÁ ZPRÁVA – OBALY ST 679/0
Předloženým návrhem zákona je novelizován zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o obalech stanovuje práva a povinnosti podnikajících fyzických osob a právnických osob při nakládání s obaly, zpětném odběru a využití odpadu z obalů. Nakládáním s obaly se rozumí výroba obalů, uvádění obalů na trh nebo do oběhu a rovněž použití, úprava a opakované použití obalů. Celou tuto materii ovlivnilo schválení čtyřech směrnic EU, které vstoupily v platnost v červenci v roce 2018, které jsou součástí tzv. balíčku oběhového hospodářství.
Cílem navržených změn vyplývajících z praxe oběhového hospodářství, které mají zvýšit vyšší transparentnost a efektivitu fungování obalové společnosti tzv. (AOS). !!!!
Obaly jsou neodmyslitelnou součástí celé řady výrobků. Jejich základním posláním je uchovat zboží v nezměněné kvalitě až do doby jeho spotřeby. Z hlediska funkce je lze dělit na obaly „prodejní“ (dříve spotřebitelské), „skupinové“ a „přepravní“, z hlediska četnosti jejich používání na obaly jednorázové nebo opakovaně použitelné a z hlediska materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, např. na obaly plastové, skleněné, papírové či kombinované. Z těchto důvodů jejich běžného výskytu v běžné životě zákon navrhuje zejména následující změny: (na základě směrnice 2018/851/EU) – !!!!!!!!
- Úprava podmínek plnění povinnosti zpětného odběru (§ 10), včetně stanovení minimální hustoty sběrné sítě, povinnosti zařadit sběrná místa pro odpady z obalů do obecního systému odpadového hospodářství nastaveného obcí a povinnosti informovat spotřebitele o možnostech předcházení vzniku odpadu a negativních dopadech odkládání odpadů mimo místa k tomu určená (prevence tzv. litteringu). !!!
- Možnost určení pověřeného zástupce pro zahraniční osoby uvádějící obaly na trh nebo do oběhu v ČR (§ 13a).
- Stanovení povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů tak, aby nedocházelo k nepřiměřené zátěži malých podniků (§ 15a). !!
- Úprava způsobu stanovení výše poplatků za sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů ze strany AOS (§ 21).
- Povinnost pro společnost provádět tzv. ekomodulaci a zveřejňovat vlastnickou strukturu, smlouvy a sazebníky; ekomodulací se rozumí zohlednění dopadu obalu na životní prostředí v rámci jeho životního cyklu při určování výše peněžního příspěvku AOS pro jednotlivý obal nebo skupinu podobných obalů, hrazeného osobou uvádějící obal na trh nebo do oběhu za účelem zajištění plnění povinností zpětného odběru a využití odpadu z obalů podle zákona o obalech, s tím, že je zohledňována zejména opakovaná použitelnost obalu, jeho recyklovatelnost, obsah nebezpečných látek a požadavky stanovené jinými právními předpisy.
- Podmínky ověřování dat AOS a rozšíření evidenčních povinností AOS (§ 23 a 23a).
- Stanovení způsobu vyrovnání nákladů jednotlivých AOS (§ 21b).
- Úprava koordinace mezi jednotlivými AOS, řízená Ministerstvem životního prostředí (§ 21c).
- Stanovení cílů pro recyklaci a celkové využití odpadu z obalů (příloha č. 3).
Ve chvíli, kdy obal přestane plnit účel, pro který byl vyroben, stává se z něj odpad. Mnohé obalové odpady jsou však velmi dobře využitelné a mohou dále sloužit jako vstupní suroviny pro zpracování jiných výrobků, například dalších obalů. Aby byl proces recyklace co nejúčinnější, je potřeba odpady z obalů třídit na jednotlivé složky podle jejich materiálového složení, tedy je odkládat v rámci odděleného sběru odpadů.
zdroj: https://www.frantisekelfmark.cz/prace-tzv-obehove-hospodarstvi-jde-do-druheho-cteni-a-do-vyboru-snemovny-navrhl-jsem-prodlouzeni-projednani-o-dvacet-dnu-na-celkem-80-dnu/
