od Jana Míšková | Kvě 20, 2021 | Média, Nezařazené, Novinky, zero-waste
Nechceme-li se utopit v odpadu, musíme se snažit minimalizovat jeho produkci a maximalizovat jeho využití.
K tomu, abychom odpad mohli využít a ve spalovně či na skládce skončilo jen nutné minimum, je potřeba ho také pečlivě třídit. Zlepšení třídění může pomoci obcím v dosažení na tzv. třídící slevu. Podle nového odpadového zákona se totiž jistá část komunálního odpadu bude moci nadále ukládat na skládku za stávající cenu 500 Kč/tunu. Za tuto zvýhodněnou částku bude možné skládkovat množství odpadu, odpovídající 200 kg na obyvatele/rok v letošním roce a toto množství se bude nadále snižovat takto:
Aby obce nemusely vynakládat horentní sumy na skládkování komunálního odpadu, bude nutné snížit množství SKO ukládaného na skládku (to je koneckonců právě cílem těchto legislativních změn). Jak? Motivovat obyvatele ke snižování produkce odpadu (např. finančně – skrze systémy jako je PAYT, dále osvětou, podporou služeb jako je opravárenství, podporou znovupoužitelných obalů atd.), odpad využívat a neukládat pouze na skládku (výroba TAP, energetické využití), maximalizovat třídění a odklonit využitelné složky ze směsného odpadu.
Jak totiž ukázaly analýzy SKO v Kopřivnici a Bílovci, s tříděním a tom nejsme zdaleka tak dobře, jak to na první pohled vypadá. V obou případech by zhruba dvě třetiny odpadu v nádobách na směsný odpad mohly být vytříděny a dále využity. Podobná situace pravděpodobně bude ve většině obcí. Naprosto největší podíl tvoří bioodpad (následovaný sklem, papírem či textilem), který by místo zahnívání na skládce mohl být využit pro výrobu kompostu či bioplynu.
Bioodpad je jedním z témat, na který se zaměřujeme v našem programu pro příští volební období. Chceme podpořit produkci kvalitního kompostu, který pomůže půdě, které chybí organická hmota, a bioodpad využívat také namísto cíleně pěstované biomasy v bioplynových stanicích.
Třídíte bioodpad nebo dokonce sami kompostujete? Pokud ne, co je pro Vás překážkou?
od Jana Míšková | Kvě 7, 2021 | Nezařazené, Novinky, Semináře
Zástupci ČSÚ podrobně informovali o průběhu řešení problému dvojích dat o produkci odpadů, kdy data vykazovaná ČSÚ a MŽP byla léta diametrálně rozdílná.
Problematice dvojích dat se věnuji již delší dobu a několikrát jsem interpeloval pana ministra Brabce.
Také jsme tuto problematiku probírali i na našem posledním semináři věnovaném oběhovému hospodářství SOH3. https://www.obehovehospodarstvi.eu/seminar-obehoveho-hospodarstvi-iii-vzbudil-velky-zajem-odborniku-i-verejnosti/
Zásadní změny, díky kterým se nyní data těchto institucí přibližují, spočívaly ve změně metodiky (např. do komunálního odpadu se nyní počítá i odpad podobný komunálnímu a sesbíraný mimo systém obcí) a v přechodu ČSÚ z výběrového systému výkazů ODP na administrativní data ze systému ISPOP jakožto základu pro statistiky.
V rámci diskuze jsem se ptal na několik dotazů, včetně toho, proč v tabulkách na webu EUROSTATu je u dat za ČR uvedeno, že jde jen o odhad. Bylo to odůvodněno tím, že EUROSTAT ještě neaktualizoval databázi (ČR totiž ověřená data poskytla až po termínu zveřejnění). Dále mě zajímalo třeba to, jaké audity a hodnocení metodik proběhly a s jakým výsledkem. Zajímal jsem se také o možnost zveřejnění statistik a indikátorů o produkci a nakládání s odpadem za jednotlivé obce nebo alespoň ORP. Zástupci ČSÚ ani MŽP se do zvěřejňování takto podrobných dat příliš pouštět nechtějí a přislíbili je pouze na úrovni krajů.
Já si myslím, že by podrobnější data byla užitečná zejména pro obce, které by mohly vidět, jak si stojí oproti ostatním obcím, motivovat se ke zlepšení a u “úspěšnějších kolegů” se inspirovat jejich receptem na menší množství odpadu, kvalitnější třídění atd. Proto jsem pro, aby ke zveřejnění těchto dat došlo a vynasnažím se o to, aby se tak i do budoucna stalo.
od Jana Míšková | Dub 23, 2021 | Nezařazené, Novinky, Semináře, zero-waste
Ve čtvrtek 22. 4. 2021 večer jsme spolu s kolegy Martinem Šmídou a Betty Crhovou představili naši vizi, jak by měla ideálně fungovat obec, která to s oběhovým hospodářstvím myslí vážně. Proto jsme založili první kámen městečka Pirátína.
Shrnuli jsme si, v jakém právním rámci Pirátín musí fungovat a jaké jsou důvody pro cirkulární chování. Zamysleli jsme se nad tím, jakými způsoby se dá nakládat s odpadem, jak udělat odpadové hospodářství obce ekologické a zároveň ekonomické, a osvětlili jsme například, proč je fajn mít v obci vlastní sběrný dvůr s váhou a kompostárnu. Polemizovali jsme nad tím, jak motivovat obyvatele ke vzornému třídění odpadu. Nevyhnuli jsme se ani pojmům jako je upcyklace a downcyklace a ukázali jsme, proč a jak by měla jít radnice příkladem a snažit se fungovat v duchu principů zero waste, veřejné zakázky zadávat odpovědně k životnímu prostředí, a podporovat vzdělávací a osvětové akce pro své občany.
Narazili jsme i na problém odpadového devianta (autorem pojmu je Martin Šmída :)) – tedy tzv. Českého filutu, který se snaží vyhýbat svým povinnostem, za každou cenu zaplatit co nejméně, a na životním prostředí mu příliš nezáleží. Věříme však, že takových deviantů bude nejen v Pirátíně, ale i v dalších obcích naprostá menšina a naše společnost jako celek se bude snažit hlavně o to, aby jejich obec a příroda v ní i v širokém okolí vzkvétala, a pokud k tomu bude vůle zdola i shora, jistě se nám to začne dařit!
Zanedlouho bude spuštěn web Pirátin.cz, kde najdete nejen záznam včerejší akce, prezentaci a odpovědi na dotazy, na které se při diskuzi nedostalo, ale i další materiály, vztahující se k tématu. Časem se dozvíte také jak Pirátín funguje v dalších aspektech než je pouze odpadové hospodářství, jde totiž o obec zajímavou, moderní, a funguje v ní digitalizace i další Piráty prosazované principy.
od Jana Míšková | Dub 21, 2021 | Média, Novinky
Ve Zlínském kraji jsme vloni vytřídili průměrně 7 baterií na osobu, tedy celkem 107490 baterií. Za celou ČR jsme na průměru 8 baterií na osobu. Vyplývá to z výsledků společnosti ECOBAT za loňský rok, která celkové množství zpětně odebraných 2 156 tun použitých baterií přepočítala na tužkové baterie. Číslo se zdá být poměrně velké, ale je to bohužel jen cca polovina baterií, které se každoročně dostávají do oběhu. Ten zbytek končí jednak v šuplících, ale bohužel také ve směsném odpadu nebo úplně nejhůř, odhozené v přírodě.
Proč je nutné, aby baterie skončily tam, kde mají?
Důvodů je hned několik. Baterií máme různé druhy (alkalické, lithiové a další). Každá ale obsahuje prvky, které se dají znovu využít a šetřit tak primární zdroje.
V přírodě nebo na skládce potom baterie může způsobit velké problémy. Uvolňují se z nich těžké kovy, a doba rozkladu je 200 až 500 let. Ve spalovně to není o mnoho lepší, zvláště pokud bychom uvažovali o využití škváry ve stavebnictví.
U Li – ion baterií je situace ještě horší. Při jejich poškození či rozdrcení, kdy záporná elektroda se dostane do kontaktu s kladnou, dojde k prudké reakci a vzniku ohně, až exploze. Zde hrozí nebezpečí právě při manipulaci se směsným odpadem, ve kterém se tyto baterie (dnes již používané nejen jako součást elektrozařízení) mohou skrývat. Lithium je navíc materiálem, jehož těžba je velmi náročná a nepříznivá pro životní prostředí, proto by mělo být maximálně recyklováno.
Rozebíráním elektrozařízení se navíc často zabývají chráněné dílny, a existují projekty jako Koruna za kilo nebo Remobil, které za sesbíraná zařízení posílají peníze nadacím pro hendikepované.
Proto apeluji na všechny – elektrozařízení i samotné baterie vracejme tam, kam patří – do speciálních nádob, které dnes nacházíme stále hojněji v supermarketech i na dalších veřejných místech, či do sběrných dvorů.
Zdroje:
http://www.enviweb.cz/118940
https://imgs.waste-management-world.com/e/53_ebf8e3dd2a99fb3dc65010eda34fd8b1ef117beb.pdf
https://www.neprekonatelny.blog/2021/03/16/recyklace-baterii-setri-zivotni-prostredi-a-muze-pomoci-i-lidem-s-hendikepem/?fbclid=IwAR1Q0u9hMFCQNhauZE5zxWlLUfMRVOawCVI0_-nKAIkR2BsxGir-1GMVcTg
https://www.energyglobe.cz/temata-a-novinky/bez-vetrani-se-neobejde-zadna-domacnost
od Jana Míšková | Dub 16, 2021 | Novinky, zero-waste
Jaro pro mnohé z nás tradičně znamená období aktivity a, přiznejme si, také úklidu. Jednou z tradičních činností bývá uskladnění zimních bund a teplých svetrů, často spojované rovnou s protříděním šatníku. Na dně skříně pak mnohdy najdeme věci, které už nenosíme, a kterých se potřebujeme zbavit. Obzvláště děti z oblečení doslova vyrůstají před očima a každoročně je nutné jejich šatník obměňovat.
Šokující a překvapivé pro mě bylo zjištění, že za posledních 20 let se zečtyřnásobilo množství textilu, kterého se lidé zbavují. Průměrný občan “západního světa” ročně vyhodí až neuvěřitelných 38 kg oblečení (v ČR 12-20 kg)!
S tím jde ruku v roce samozřejmě také větší “spotřeba” a výroba textilu nového. Přitom zhruba tři čtvrtiny produkce textilu se odehrávají v rozvojových zemích, nejčastěji v Číně, Bangladéši, Indii a Pákistánu.
Proč je vysoká produkce textilu problém?
Textilní průmysl je velmi náročný na spotřebu vody a produkuje velké množství emisí. Podle OSN je výroba oblečení a obuvi zodpovědná za 10 % emisí skleníkových plynů, což je více než všechny mezinárodní lety a lodní doprava dohromady. Pro pěstování konvenční bavlny se využívá obrovské množství pesticidů. Používaná barviva potom mohou mít také nezanedbatelný znečišťující vliv a produkce textilu, která probíhá z velké části rozvojových zemích, pak není ani šetrná k pracovníkům. Výjimkou není nedostatek ochranných pomůcek, dětská práce a nedostatečné finanční ohodnocení.
Pouhých 20-30 % oblečení je znovu využito prodejem z druhé ruky nebo darováním. Textil, ať už použitý jednou nebo vícekrát, pak většinou končí na skládce nebo ve spalovně.
Od roku 2025 bude v EU podle nařízení povinný oddělený sběr textilu. Avšak bez technologie na jeho recyklaci to v podstatě nic neřeší. V současnosti se totiž recykluje minimálně, a většinou jde o tzv. downcycling, tedy výrobu výrobků nižší kvality.
Proč ale není textil vyráběn z recyklátu textilu?
Samotná recyklace textilních vláken je obtížná, velký problém je, že se oblečení skládá velmi často z kombinace materiálů (nejčastěji bavlna plus umělá vlákna) a jejich oddělení je velmi náročné, až nemožné.
Vědci z Vídeňské univerzity se však nenechali odradit a pustili se do výzkumu vedoucímu právě k oddělení materiálů a recyklaci textilu.
Podařilo se jim vyvinout metodu, kdy za pomocí enzymů dokážou oddělit bavlnu od PET, přičemž bavlna se v tomto procesu přemění v glukózu a zbydou umělá vlákna. Ta se poté mohou přeměnit na vločky rPET a následně extrudováním zpět na textilní vlákna. Ta se následně zkombinují s bavlnou a vznikne opět látka vhodná pro výrobu textilu. Tato metoda však funguje jen na dvojsložkové látky, s vícesložkovými si zatím neporadí a stejně tak nelze využít pro vlákna, která nejdou tavit, jako například kevlar.
Do budoucna je tak třeba hledat další řešení a především klást důraz na ekodesign samotných výrobků.
Jak co nejlépe nakládat s vysloužilým textilem již nyní?
- Předně nedělat zbytečné nákupy, zaměřit se na kvalitu před kvantitou (v duchu principů zero waste).
- Zajímat se o materiál oblečení a jeho původ. Existují různé certifikace, které nám mohou napovědět. Např. Fairtrade vypovídá zejména o férových a bezpečných pracovních podmínkách a částečně také o nižší ekologické stopě, neboť se při jeho výrobě např. nesmí využívat určité nebezpečné látky. Dále je vhodné upřednostňovat výrobky z biobavlny, která by měla být pěstována za minimálního využití agrochemikálií. Nejspolehlivějším certifikátem je potom GOTS – Global Organic Textile Standard, který v sobě zahrnuje jak přísnou kontrolu ekologických aspektů výroby, tak nároky sociální v duchu Fairtrade.
- Před nákupem nového oblečení dejte přednost nákupu z druhé ruky nebo výměně. Na internetu najdeme různé platformy pro výměnu oblečení mezi lidmi nebo jeho prodej. Nalezneme zde vše od nových a značkových kousků, které majitelům nesedly či nenašli příležitost kam je nosit, přes běžné oblečení z konfekce, které opět lidé z nejrůznějších důvodů nevyužili, až po nošené, ale stále použitelné věci. Takto můžeme ušetřit nejen přírodu, ale i peněženku. Dětské oblečení lze nejen vyměňovat na různých bazárcích a mezi rodiči vzájemně, ale dnes již existují dokonce i půjčovny dětského oblečení, které vám v průběhu zvoleného časového období dodávají oblečení přesně ve velikosti dítěte a následně si ho zase odebírají, čistí a znovu půjčují. Toto řešení šetří nejen přírodu, ale především váš čas.
- Vyřazené oblečení nevyhazujte do popelnice na směsný odpad. Pokud je v dobrém stavu, můžete ho prodat na internetu, vyměnit nebo darovat do charitního obchodu, či známým. Oblečení v horším stavu můžete potom dát do speciálních kontejnerů na textil. V ČR funguje několik provozovatelů těchto kontejnerů, někteří zřizováni charitami, jiní takto získávají oblečení na prodej v second handech. Oblečení pracovníci vytřídí, nejlepší kousky prodají/darují potřebným, horší pošlou organizacím, které je využijí, např. na úklid do útulků pro zvířata, a zbytek pošlou na recyklaci (jde o již zmiňovaný downcycling) či do spalovny.
- Ze starého, poničeného oblečení můžete také sami vyrobit pomůcky pro domácnost nebo je jinak kreativně využít, nejjednodušší je je rozstříhat na hadry a ty dále používat na úklid.
Zdroje:
https://imgs.waste-management-world.com/e/53_ebf8e3dd2a99fb3dc65010eda34fd8b1ef117beb.pdf
https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20201208STO93327/jak-dopada-vyroba-textilu-na-zivotni-prostredi-infografika
https://www.obnovitelne.cz/clanek/1097/jak-vratit-textilni-prumysl-do-evropy-reseni-nabizi-cirkularni-ekonomika/
https://zajimej.se/proc-ma-smysl-tridit-odpad-aneb-kam-se-starym-trickem/
http://www.amwa.cz/clanky/biotextil/pruvodce-biotextilnimi-certifikaty
https://www.fairtrade.net/standard/textile
od Jana Míšková | Bře 31, 2021 | Novinky
Organizace Circle Economy představila publikaci s názvem Circularity Gap Report 2021. V ní popisuje strategie oběhového hospodářství, které by dokázaly udržet globální nárůst teplot pod kritickou hranicí 2°C, a to poklesem emisí o 39 % oproti stavu v roce 2019.
© Elnur – stock.adobe.com
Emise jsou úzce navázány na spotřebu a využívání zdrojů. Ve zprávě se můžeme dočíst, že celosvětově spotřebujeme více než 100 Gt surovin ročně a pouhých 8, 6 % globální ekonomiky můžeme považovat za oběhové. Přitom ještě v roce 2018 to bylo 9,1 %. Strategie se proto soustředí na snížení této spotřeby a zdvojnásobení oběhovosti do roku 2032 skrze snížení spotřeby surovin na produkci zboží a služeb, udržitelnější využívání zdrojů a nahrazení neobnovitelných zdrojů obnovitelnými.
Strategie na dosažení cirkularity se liší pro jednotlivé země. Zpráva je rozděluje do třech hlavních skupin podle stupně rozvoje a využívání zdrojů.
Česká Republika je ve skupině spolu s dalšími zeměmi EU, s USA a dalšími rozvinutými státy. Soustředit bychom se měli na prodloužení životnosti výrobků, efektivnější využívání materiálů pomocí nových technologií a ekodesignu, snižování plýtvání zdroji a snižování množství potřebných produktů (mimo jiné skrze modely sdílené ekonomiky a změny ve spotřebních návycích). Důraz je kladen také na obnovitelné zdroje energie.
Ze zprávy vychází, že za 70 % globálních emisí je zodpovědné bydlení, doprava a výživa.
Stavebnictví spotřebovává mnoho primárních surovin, využívá materiály s výraznou uhlíkovou stopou (cement, ocel apod.), generuje emise a odpad a budovy potom dále spotřebovávají energie na topení, chlazení, osvětlení apod.. Navržené oběhové strategie proto cílí zejména na znovuvyužívání demoličního odpadu a náhradu cementu a oceli za lehčí a méně energeticky náročné materiály, ale také na maximální využívání již stojících staveb a opravy starých budov místo stavění nových, dále propaguje pasivní a maximálně energeticky soběstačné domy, alternativní obnovitelné stavební materiály včetně slámy či konopí, modulární design staveb či spolubydlení.
Výživa je zodpovědná za emise několika způsoby, zpráva vyzdvihuje nároky na prostor a s tím spojené odlesňováním a úbytek přírodních území, což se děje zejména pro pěstování krmných plodin a pastvu dobytka v souvislosti se vzrůstající poptávkou po živočišných produktech. Jako řešení nabízí regenerativní zemědělsví a akvakulturu a zejména přechod na stravu založenou zejména na nezpracovaných, lokálních a sezónních, zejména rostlinných produktech a celkově na zdravější stravu s omezením potravin s nízkou nutriční hodnotou. Ve vyspělých zemích, včetně ČR bychom se měli soustředit také na snížení kalorického příjmu a příjmu bílkovin na osobu, snížení množství obalů v potravinářství a snížení plýtvání potravinami.
Doprava generuje emise primárně spalováním fosilních paliv. Strategie se zaměřuje jednak na omezení přepravy (skrze různé nástroje od optimalizace dodavatelských řetězců přes sdílené a virtuální kanceláře po práci z domova), nový design vozidel, tak aby spotřebovávala menší množství paliv a byla opravitelná a jednak na cesty k co nejefektivnějšímu využívání vozidel, jako je carsharing nebo zaměření na veřejnou dopravu. Důležitá je také optimalizace konce životního cyklu vozidel maximální recyklací použitých materiálů.
Zdroje:
https://drive.google.com/file/d/1MP7EhRU-N8n1S3zpzqlshNWxqFR2hznd/edit
https://www.circularity-gap.world/2021
https://waste-management-world.com/a/circularity-gap-report-shows-the-potential-of-a-circular-economy
