od webmaster | Úno 17, 2021 | Novinky
Nová legislativa pro nakládání s odpady, obaly a výrobky s ukončenou životností, nazývaná souhrnně jako “oběhový balíček”, platí již více než měsíc. Jejím fungováním v praxi se zabýval můj dnešní online seminář s názvem „Oběhové hospodářství III: Nová legislativa v praxi – jsme na cestě k oběhovému hospodářství?”, jehož se zúčastnilo více než 80 účastníků.
Na seminář, který je již třetím seminářem oběhového hospodářství, který jsem uspořádal, jsem přizval zástupce významných organizací, které se odpadovému a oběhovému hospodářství věnují. Se svými příspěvky tak vystoupili tito odborníci: Jan Maršák (MŽP), Petr Havelka (Česká asociace odpadového hospodářství), Miloš Kužvart (Česká asociace oběhového hospodářství), Ivo Kropáček (Hnutí DUHA), Pavel Drahovzal (Svaz měst a obcí ČR), Soňa Jonášová (Institut Cirkulární Ekonomiky), Jaroslav Sixta (Český statistický úřad) a Jan Ernest (Český statistický úřad).
Seminář ukázal priority odborné veřejnosti a poukázal na problémy, s nimiž se nyní v praxi potýkáme.
S řadou účastníků semináře se shoduji v názoru, že mnoho současných zmatků a nejasností plyne z toho, že projednávání takto složité legislativy začalo, dalo by se říct, na poslední chvíli. Ministerstvo životního prostředí mělo zahájit legislativní proces podstatně dříve a nyní si musí pospíšit s prováděcími předpisy.
Mezi hlavní současné problémy, na které panelisté nejčastěji upozorňovali, patří dovoz odpadu ze zahraničí nebo nedostatečná poptávka po vytříděných surovinách a recyklátu. Jako řešení byla navrhována mimo jiné větší specifikace prosazování tzv. zelených veřejných zakázek nebo tlak na zavedení funkční ekomodulace a ekodesignu, či nástroje z pera sněmovní skupiny RecHelp.
Velmi aktuální je také dnes zmíněná obava obcí, že tzv. třídící sleva se vypočítává podle počtu jejich trvalých obyvatel. Nepočítá tak se současnou situací, kdy mnoho lidí setrvává dlouhodobě mimo místo svého bydliště a navyšuje tím množství odpadu na osobu v obcích, kde žijí přechodně, a obce se proto obávají, že na slevu nedosáhnou.
Jsem velmi rád, že bylo zmíněno i nedostatečné třídění a využívání bioodpadu, který stále tvoří podstatnou část směsného odpadu. Naší půdě přitom chybí organická hmota a právě bioodpad může být levným zdrojem organického hnojiva. Dá se využít také pro výrobu bioplynu namísto cíleně pěstovaných plodin. Mnoho obcí však sběr bioodpadu realizuje pouze prostřednictvím sběrných dvorů, což je pro bioodpad z domácností zcela nevyhovující a je to jedním z hlavních důvodů, proč nedochází k jeho třídění.
V diskuzi se potom hojně debatovalo třeba o výhodách a nevýhodách paliv z odpadů a také o řešení problému s dvojími daty o odpadech, a to v návaznosti na prezentaci zástupců Českého statistického úřadu. Ti představili změny, které se udály v metodikách za účelem sjednocení dat. Avizovali také chystaný kulatý stůl, kde bude možné tuto problematiku důkladně probrat.
Celý seminář považuji za velmi přínosný. S mnoha odborníky se shoduji v náhledu na to, co je potřeba změnit pro nastolení skutečného oběhového hospodářství. Některé z těchto změn jsem se dokonce již snažil prosadit v rámci pozměňovacích návrhů k novým zákonům.
Co vše se na semináři řešilo, a jakým tématům se věnovali jednotliví řečníci? Na stránkách Výboru pro životní prostředí již teď můžete najít prezentace v PDF formátu a zvukový záznam z celé akce.
František Elfmark, člen Výboru pro životní prostředí
od webmaster | Úno 4, 2021 | Semináře
Balíček tzv. oběhových zákonů, který schválila Sněmovna v prosinci, je již od ledna účinný. Zajímají nás názory odborníků na to, nakolik nás nové zákony posunou směrem k opravdovému oběhovému hospodářství, a kde jsou jejich největší nedostatky, nejasnosti a úskalí. Proto Výbor pro životní prostředí pod mou záštitou pořádá další, v pořadí již třetí seminář oběhového hospodářství, který se právě na tyto otázky zaměří.
Seminář s názvem “Oběhové hospodářství III: Nová legislativa v praxi – jsme na cestě k oběhovému hospodářství?” proběhne 16. února od 9 hodin formou online konference. Vystoupí na něm zástupci organizací, které se zabývají odpadovým hospodářstvím, a součástí bude také diskuze, kde bude skrze platformu Slido moci pokládat otázky i kdokoli ze zúčastněné veřejnosti.
Program semináře:
8:30 – 9:00 – přihlašování účastníků
9:00 – 9:15 – úvodní slova
9:15 – 10:00 – prezentace Ministerstva životního prostředí ČR
10:00 – 11:45 – vystoupení panelistů: Česká asociace odpadového hospodářství, Česká asociace oběhového hospodářství, Hnutí DUHA, Institut Cirkulární Ekonomiky, Český statistický úřad, Svaz měst a obcí ČR.
11:45 – 12:00 – přestávka
12:00 – 14:00 – diskuze
Chcete-li se semináře také zúčastnit a poslechnout si názory odborníků či jim položit dotaz, vyjádřete svůj zájem e-mailem na adresu vzp@psp.cz. Na jeho základě Vám budou zaslány instrukce a údaje potřebné k přihlášení do videokonference.
od webmaster | Pro 16, 2020 | Novinky
Od ledna roku 2021 budou země Evropské unie posílat do společné unijní pokladny novou daň, a to za nerecyklované plasty. Oficiálně má přispět k rozvoji recyklačního průmyslu, není ovšem úplně jasné, jak.
O zavedení daně rozhodl červencový summit předsedů vlád zemí EU v Bruselu. Konal se po první vlně koronaviru a jeho cílem bylo najít nové zdroje peněz do unijního rozpočtu, zejména ke splacení půjček na balíček Next Generation EU (NGEU), z něhož se podporuje oživení ekonomiky po pandemii.
Jako první z nových zdrojů byl navržen poplatek z nerecyklovaných plastů z obalů, a to již od 1. ledna 2021. V závěrečném prohlášení ze summitu se v odstavci 146 říká, že bude „…složen z podílu příjmů z vnitrostátního příspěvku vypočítaného z hmotnosti nerecyklovaného odpadu z plastových obalů se sazbou 0,80 eura za kilogram.“
Další nástroje, poskytující více financí pro unijní rozpočet, by měly být zavedeny od počátku roku 2023 a budou se hledat oblasti produkce oxidu uhličitého, zdanění digitální ekonomiky nebo emisních povolenek leteckou a námořní dopravu.
Na nové dani za nerecyklovaný plast se premiéři shodli poměrně rychle, Česká republika po jistém váhání. O možnosti zavedení podobné daně se ostatně hovořilo již několik let, pro její zavedení však nebyla vhodná konstelace, ta nastala až v důsledku pandemie.
„Peníze se stanou novým příjmem EU, která je plánuje použít do „balíku“ financí zejména na kompenzaci dopadů koronavirové pandemie směřující do jednotlivých členských států.
Výše poplatků za nerecyklované plastové obalové odpady jednotlivých členských států se odvine především podle výše jejich recyklace plastů, ČR má ve srovnání s ostatní Evropou vyšší recyklaci plastů,“ uvádí Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení Ministerstva životního prostředí.
Zpráva summitu odhaduje, že nová daň přinese do pokladny zhruba sedm miliard eur. Bude tvořit pouze několik procent příjmů rozpočtu unie, který bude i nadále postaven na příspěvcích členských států. Pro Českou republiku to podle odhadů znamená odvod zhruba 70 milionů eur, což jsou zhruba dvě miliardy korun ročně.
Není to problém
Podle serveru EurActiv nemá Česká republika s placením této nové daně větší problém. Nahradí totiž část odvodů, počítaných na základě hrubého národního produktu, které jsou příspěvkem do společné evropské kasy. Část tohoto příspěvku budou moci členské státy nahradit právě plastovou daní. Jde tedy na první pohled o prostou účetní změnu, do jaké kolonky se daň zapíše. Jelikož však je Česká republika na špici recyklace plastů v Evropě, může pro ni být tato změna výhodná, navíc se lze daň do budoucna snížit tím, že se podaří zvýšit podíl recyklovaného odpadu.
Výpočet daně by neměl být administrativně náročný. Bude se provádět na základě dat, reportovaných každoročně do Eurostatu. Reportované číslo nerecyklovaných plastů se vynásobí koeficientem 0,8 a vypočtená částka se odešle do společné pokladny. Pro země, které nejsou v recyklaci premianty, je nová daň „zastropovaná“ – tyto státy by měly odvádět maximálně 3,8 eura (zhruba 75 korun) na jednoho obyvatele za rok.
Na národních státech pak bude, jak se jim podaří tento výdaj „protlačit“ až na úroveň praxe, kde se skutečně rozhoduje o míře materiálové recyklace. Použité metody budou záviset na jednotlivých zemích a Rada EU v tomto ohledu nenavrhla žádná regulační ustanovení.
Daň a její prosazení
Nová daň je prezentována (vedle toho, že jde o nový příjem evropského rozpočtu) jako podpora opatření, která by měla přispět k většímu používání recyklovatelných plastů a podpoře recyklace. Jaká budou konkrétní opatření, která by to měla zajistit? „Chceme zvýšit tlak na zlepšení recyklace plastových obalů, např. novým nástrojem nové obalové legislativy – ekomodulací,“ říká Dominika Pospíšilová. „MŽP připravuje celou řadu opatření, která by měla vést k vyšší recyklaci plastových obalů a snížení příspěvku ČR v rámci tohoto nového zdroje, tedy k dalšímu rozvoji recyklačního průmyslu.“ Připomíná, že nová legislativa odpadů a obalů obsahuje vyšší recyklační cíle a cílí na zvýšení recyklace všech obalů i odpadů, včetně těch plastových. „Dále MŽP připravilo novou legislativu k omezení jednorázových plastových výrobků, která by měla rovněž nastavit legislativní prostředí tak, aby docházelo k redukci nerecyklovaných plastových obalů,“ upozorňuje MŽP.
Nastíněná opatření však nic nemění na tom, že stát odešle dvě miliardy korun, které se však do recyklačního průmyslu fakticky nevrátí, protože daň k tomu není určena. Financování rozvoje recyklačního průmyslu proto i nadále zůstane na dotačních programech: „MŽP zásadně podporuje recyklaci (ať už navýšení vytříděných odpadů a obalů, ale i jejich zpracování nebo znovuvyužití) prostřednictvím operačního programu Životní prostředí, to znamená i jeho připravovaným pokračováním – OPŽP 2021–2027. Novým zdrojem financí pro oblast oběhového hospodářství by mohl být Národní plán obnovy, respektive Fondu obnovy (RRF v gesci MPO),“ říká Dominika Pospíšilová, MŽP.
Cyril Klepek (CYRKL Zdrojová platforma), který se zabývá prosazováním oběhového hospodářství, k zavedení daně říká: „To, jakým způsobem recyklační daň ovlivní recyklační průmysl, závisí na tom, jak kvalitně budeme transponovat evropské právo do českého kontextu. Pokud bude stát platit daň ve formě paušálního poplatku, je to špatně a kýžený dopad to mít nebude. U každé daně v ekonomii platí, že cíl daně se musí shodovat s jejími dopady. Efektivita se počítá ziskem a tím, jak se ovlivní chování subjektů. V tomto případě se domnívám, že daň má velkou možnost ovlivnit chování subjektů, čím blíže jim bude. Stát musí „propadnout“ daň k producentům nerecyklovaných plastů, aby motivovala jejich ekonomické chování. A musí je oddělit od firem, které to dělají dobře.“
Významný hráč na trhu, AOS Eko-Kom, se pro Hospodářské noviny vyjádřil k dani velmi negativně. „Plastovou daň v navržené podobě považujeme za chybný krok,“ uvedla pro HN Lucie Müllerová, tisková mluvčí společnosti Eko-Kom. „Obáváme se, že v důsledku jejího zavedení bude cílem najít způsob co nejjednodušší recyklace plastů, který je možné realizovat v co největším objemu a zároveň jej bude stále ještě možné legálně uznat za recyklaci,“ upřesnila.
Ve vyjádřeních v zahraničí se poměrně často objevují obavy z účelové interpretace statistik tak, aby to v Eurostatu „vyšlo“ a poplatek nebyl velký. „V rámci evropské legislativy, která je v současnosti přijímána ve vztahu k novému zdroji z plastových obalů, budou nastaveny vůči členským státům i kontrolní mechanismy ze strany Evropské komise,“ reaguje na tyto obavy Ministerstvo životního prostředí.
Reakce oborových organizací
Zatímco u nás jsou reakce na zavedení nové daně mírné a vesměs spíše pozitivní, v zahraničí jsou skeptičtější. První námitkou je, že ačkoliv je daň prezentována jako nástroj na podporu recyklace, nemá žádné mechanismy, jak tuto podporu realizovat. Návrh také nijak neřeší nedostatek infrastruktury pro sběr odpadů, ani nepřipravenost legislativy. Jelikož bude daň implementována ani ne za měsíc, není zde žádný prostor, jak se na situaci připravit. V prvních letech proto nebudou mít členské státy jinou možnost, než daň zaplatit.
Mark Victory z mezinárodní konzultační společnosti ICIS na serveru Waste Dive konstatuje, že to, jak národní státy začlení daň do vnitrostátních právních předpisů, zůstává pro trhy s plasty a recyklací klíčovou nejistotou. Očekává také potenciální potíže s přeshraničním obchodem. „Co se stane, když něco pošlu do Velké Británie? Co se stane, když to pošlu do Německa? Kdo nese toto břemeno?“
Pokud stát přenese tíhu daně na dodavatelské řetězce, ty se primárně budou snažit ji přenést dále na spotřebitele. Daň ve výši 800 eur za tunu vypadá jako vysoká částka, přepočítá-li se například na obal o hmotnosti zhruba 20 gramů, vychází náklad kolem 1,5 centu. To je zvýšení, které není zásadní a lze přenést na spotřebitele. Trochu se v tom ale ztrácí podpora recyklace plastů.
Odborníci rovněž předjímají, že uvalení daně na nerecyklované plasty může v obalovém průmyslu vést k hledání jiných, neplastových řešení, která nemusí být vždy nejšťastnější a environmentálně vyhovující, jako jsou například některé bioplasty.
Gabriel Thoumi z finančního think tanku Planet Tracker říká: „Legislativa EU přenáší regulační zátěž na výběr poplatku 800 eur na tunu na každou zemi EU, což může vytvořit mozaiku různých politik v celé unii. Poplatek 800 eur za tunu je podobný současným cenám čerstvého polymeru v EU a ovlivní tak marže. Vzhledem k tomu, že doba výstavby nových zařízení na balení plastů je minimálně 18 měsíců, není obalový průmysl schopen reagovat na termín 1. ledna 2021.“
Co to přinese
Zavedení nové daně na nerecyklovatelný plast z obalů se dá shrnout asi takto: daň byla zavedena velmi rychle, takže na ni státy ani průmysl nejsou schopny reagovat. Vybrané finance nebudou na evropské úrovni směřovat zpět do odpadového hospodářství. Pokud stát částku bude chtít získat od dodavatelského řetězce, ten ji velmi pravděpodobně přenese na spotřebitele. Impulsy pro podporu recyklace v souvislosti s daní jsou vágní.
Evropská unie je vlivem pandemie v těžké situaci a potřebuje více peněz do rozpočtu na podporu ekonomiky. To je pochopitelné a nelze proti tomu nic namítat. Proč se ale tváří, že tento nový nástroj nějakým způsobem podpoří recyklaci? „Myslel jsem, že greenwashing provádějí firmy, ale teď se zdá, že ho používá EU na to, aby získala peníze,“ komentuje to Mark Victory z ICIS.
EU zaostává za svým cílem v recyklaci plastů, uvádí auditoři
- Pokud Evropská unie nezačne výrazně více recyklovat plastový odpad, nenaplní své ekologické cíle pro následujících pět a deset let. Uvádí to zpráva auditorů Evropského účetního dvora, podle jejichž zjištění unijní státy stále likvidují větší množství plastových obalů, než kolik jich zvládnou recyklovat.
- Tyto údaje může ještě dál zhoršit chystaný zákaz vývozu některých plastových odpadů do chudších mimoevropských zemí. Negativní vliv může navíc mít pandemie covidu-19, kvůli níž se začaly více používat jednorázové plastové výrobky.
- Sedmadvacítka unijních zemí jen za rok 2018 vyprodukovala 29 milionů tun plastového odpadu, z čehož bylo 60 procent obalů, jako jsou kelímky od jogurtů či láhve od nápojů. Pouze zhruba 40 procent těchto obalů se však podle auditorů daří recyklovat. Podle současného cíle stanoveného Evropskou komisí má přitom do roku 2025 projít recyklačními linkami 50 procent a do roku 2030 55 procent plastových odpadů.
- Unijní země především potřebují výrazně větší kapacity recyklačních zařízení
Zdroj: https://www.odpady-online.cz/casopis-odpady-evropa-zavadi-dan-z-nerecyklovaneho-plastu-ovlivni-to-recyklaci/
od webmaster | Pro 16, 2020 | Novinky
Po šesti letech jsme se dočkali. Nová odpadová legislativa nabývá účinnosti od 1. ledna 2021. Výsledná podoba zákonů je kompromisem, který prošel na poslední chvíli. Co na to říkají Piráti, strana, která prosazuje moderní přístup k odpadům? Je podle nich schválená verze dostatečně ambiciózní?
Oslovili jsme proto Františka Elfmarka, poslance PSP ČR a požádali o vyjádření, jak se Piráti staví k nové odpadové legislativě:
Zcela zásadní pro Piráty je maximalizace recyklace. V tomto ohledu v zákoně postrádáme prvky, které by odpad, který se již nebude smět ukládat na skládky, přesměrovaly právě do recyklace.
V současném nastavení, kdy v zákoně není žádný ekvivalent skládkovacího poplatku také pro energetické využití a není tam ani podpora odbytu recyklátu a recyklace např. pomocí daňového zvýhodnění, se obáváme, že dojde pouze k přesunu využitelného odpadu ze skládek do ZEVO.
Za málo ambiciózní považujeme také ukončení skládkování až v roce 2030 – tak velký odklad oproti původně plánovanému roku 2024 je podle nás zbytečný a brzdí ČR v rozvoji recyklace.
Dále je zklamáním, že se nám nepodařilo do zákona prosadit monitoring, přísnější zabezpečení a online evidenci skládek. Když už budeme sládkovat o 6 let déle, měli bychom se snažit skládky maximálně zabezpečit.
Jako problém také vidíme možnost dovozu odpadu ze zahraničí do ČR.
Do zákona o obalech bychom zase uvítali větší specifikaci podmínek, umožňujících dobrovolné zálohování PET lahví a hliníkových plechovek – navrhovali jsme pozměňovací návrh, který se soustředil kromě prostého umožnění zálohování také na zabránění diskriminaci malých a venkovských prodejen, ke které by v souvislosti se zavedením zálohování mohlo dojít, či na zabezpečení prostředků, které mají být vráceny spotřebitelům při výkupu obalů.
Za riziko potom považujeme, že nové podmínky pro získání autorizace AOS jsou nastaveny natolik přísně, že je dosavadní žadatelé o autorizaci označují za prakticky nesplnitelné.
Jako červená linka se pak novou legislativou táhne problém s dvojími daty o odpadech, který znesnadňuje plánování nových recyklačních i spalovacích kapacit. V této věci nyní čekám na odpověď ministra Brabce na svou interpelaci.
zdroj: https://www.komunalniekologie.cz/info/frantisek-elfmark-co-rikaji-na-novou-odpadovou-legislativu-pirati
od webmaster | Lis 27, 2020 | Novinky
V České Republice dlouhodobě existuje problém s daty o produkci odpadu. Máme zde dvojí data – oficiální statistiku Ministerstva životního prostředí, vycházející ze systému ISPOP, a statistiku vedenou Českým statistickým úřadem v souladu s metodikou Eurostatu. Do národních strategických dokumentů (např. Státní politika životního prostředí, Plány odpadového hospodářství) jsou používána pouze data MŽP. I ve zprávě RIA k novele Zákona o odpadech byla použita data MŽP, a to dokonce i v mezinárodních srovnáních, kde data ostatních států vychází ze statistiky Eurostatu.
Již v roce 2014 byla data a metodika ČSÚ označena za správnou podle evropského systému zástupci Eurostat. Evropská komise se také v témže roce v souvislosti s OPŽP rozhodla využívat pouze data Eurostatu, který přebírá data ČSÚ. Statistika MŽP se naproti tomu podle Eurostatu jeví užitečnou spíše ve sledování toku odpadů, nikoli pro vykazování dat o samotné celkové produkci odpadů. Metodika MŽP totiž není v souladu s evropským statistickým systémem.
Nejen celkové množství odpadu, ale i poměrné zastoupení způsobů nakládání s odpadem se mezi systémy ČSÚ a MŽP velmi liší. Např. u energetického využití komunálního odpadu odpadu je poměr k celkové produkci odpadu u statistiky MŽP nižší než u dat ČSÚ, u recyklace je tomu naopak. Z toho pak vyplývají problémy pro plánované záměry budování recyklačních zařízení i zařízení na energetické využití odpadu – není jasné, jakými daty by se investoři měli řídit při plánování záměrů a především jejich kapacit.
V roce 2016 byla uzavřena dohoda mezi MŽP a ČSÚ, která měla zajistit nápravu tohoto stavu. Bylo dohodnuto, že dojde k auditu ISPOP a snížení nesrovnalostí v datech obou institucí tak, aby data MŽP byla statisticky korektní a ČSÚ je mohl pro statistické účely přebírat.Tento audit však podle všeho nebyl dodneška dokončen a MŽP přesto požaduje, aby ČSÚ přebíral data ze systému ISPOP.
Požádal jsem pana ministra Brabce, aby mi zodpověděl následující otázky:
- Proč stále nebyl dokončen audit ISPOP, uvedený ve smlouvě z roku 2016? Jaké jsou jeho průběžné výsledky a kdy bude dokončen?
- V usnesení VŽP jsme požadovali nápravu stavu dvojích dat do konce letošního roku. Jaké kroky jste k tomu podnikli a co ještě zbývá udělat?
- V odpovědi na interpelaci poslankyně Krutákové pan premiér uvedl, že v roce 2019 došlo k zásadnímu posunu. ČSÚ údajně vyhodnotil data MŽP o komunálním odpadu z obcí jako použitelná a akceptoval jejich používání. Proto bych se chtěl zeptat, co tento posun způsobilo – změnilo MŽP metodiku získávání těchto dat? Je již v souladu s evropským statistickým systémem?
- Jaké byly již provedeny kroky k tomu, aby všechna data MŽP byla v souladu s evropskou metodikou a mohla tedy být přebírána ČSÚ pro vytváření statistik a reportování do EU?
- Jaká data bude ČR reportovat v příštím roce do Eurostatu?
- Jakými daty by se měli řídit investoři do zařízení na nakládání s odpadem?
- Proč nebyly do nového Zákona o odpadech zapracovány všechny připomínky ČSÚ, které úřad navrhoval z důvodu, aby data z administrativního systému splňovala evropská statistická kritéria? V odpovědi na interpelaci kolegyně Krutákové pan premiér tvrdil, že připomínky byly zapracovány, avšak např. požadavek na vymezení pojmů “provozovna” a “provozovatel”, tedy připomínka, kterou ČSÚ označilo za zásadní, nebyl do zákona promítnut s vysvětlením, že to není potřeba.
František Elfmark, člen výboru pro životní prostředí
zdroj: https://www.frantisekelfmark.cz/dnes-jsem-take-ministra-brabce-interpeloval-kvuli-problematice-dvojich-dat/
