Nová legislativa pro nakládání s odpady, obaly a výrobky s ukončenou životností, nazývaná souhrnně jako “oběhový balíček”, platí již více než měsíc. Jejím fungováním v praxi se zabýval můj dnešní online seminář s názvem „Oběhové hospodářství III: Nová legislativa v praxi – jsme na cestě k oběhovému hospodářství?”, jehož se zúčastnilo více než 80 účastníků.
Na seminář, který je již třetím seminářem oběhového hospodářství, který jsem uspořádal, jsem přizval zástupce významných organizací, které se odpadovému a oběhovému hospodářství věnují. Se svými příspěvky tak vystoupili tito odborníci: Jan Maršák (MŽP), Petr Havelka (Česká asociace odpadového hospodářství), Miloš Kužvart (Česká asociace oběhového hospodářství), Ivo Kropáček (Hnutí DUHA), Pavel Drahovzal (Svaz měst a obcí ČR), Soňa Jonášová (Institut Cirkulární Ekonomiky), Jaroslav Sixta (Český statistický úřad) a Jan Ernest (Český statistický úřad).
Seminář ukázal priority odborné veřejnosti a poukázal na problémy, s nimiž se nyní v praxi potýkáme.
S řadou účastníků semináře se shoduji v názoru, že mnoho současných zmatků a nejasností plyne z toho, že projednávání takto složité legislativy začalo, dalo by se říct, na poslední chvíli. Ministerstvo životního prostředí mělo zahájit legislativní proces podstatně dříve a nyní si musí pospíšit s prováděcími předpisy.
Mezi hlavní současné problémy, na které panelisté nejčastěji upozorňovali, patří dovoz odpadu ze zahraničí nebo nedostatečná poptávka po vytříděných surovinách a recyklátu. Jako řešení byla navrhována mimo jiné větší specifikace prosazování tzv. zelených veřejných zakázek nebo tlak na zavedení funkční ekomodulace a ekodesignu, či nástroje z pera sněmovní skupiny RecHelp.
Velmi aktuální je také dnes zmíněná obava obcí, že tzv. třídící sleva se vypočítává podle počtu jejich trvalých obyvatel. Nepočítá tak se současnou situací, kdy mnoho lidí setrvává dlouhodobě mimo místo svého bydliště a navyšuje tím množství odpadu na osobu v obcích, kde žijí přechodně, a obce se proto obávají, že na slevu nedosáhnou.
Jsem velmi rád, že bylo zmíněno i nedostatečné třídění a využívání bioodpadu, který stále tvoří podstatnou část směsného odpadu. Naší půdě přitom chybí organická hmota a právě bioodpad může být levným zdrojem organického hnojiva. Dá se využít také pro výrobu bioplynu namísto cíleně pěstovaných plodin. Mnoho obcí však sběr bioodpadu realizuje pouze prostřednictvím sběrných dvorů, což je pro bioodpad z domácností zcela nevyhovující a je to jedním z hlavních důvodů, proč nedochází k jeho třídění.
V diskuzi se potom hojně debatovalo třeba o výhodách a nevýhodách paliv z odpadů a také o řešení problému s dvojími daty o odpadech, a to v návaznosti na prezentaci zástupců Českého statistického úřadu. Ti představili změny, které se udály v metodikách za účelem sjednocení dat. Avizovali také chystaný kulatý stůl, kde bude možné tuto problematiku důkladně probrat.
Celý seminář považuji za velmi přínosný. S mnoha odborníky se shoduji v náhledu na to, co je potřeba změnit pro nastolení skutečného oběhového hospodářství. Některé z těchto změn jsem se dokonce již snažil prosadit v rámci pozměňovacích návrhů k novým zákonům.
Co vše se na semináři řešilo, a jakým tématům se věnovali jednotliví řečníci? Na stránkách Výboru pro životní prostředí již teď můžete najít prezentace v PDF formátu a zvukový záznam z celé akce.
František Elfmark, člen Výboru pro životní prostředí